Zejvudská akademie

Kdo vlastně jsem?

"Trrrrrr!" Uslyšela jsem náhle a rychle se vymrstila z postele. Rozhlédla jsem se a uviděla zabaleny kufr. No jo vlastně, vždyť dneska je první den školy po prázdninách. Rychle jsem vztala a šla dolu do kuchyně. U jídelního stolu už zapasila moje mladší ségra s namazáním másla na rohlík.
"Ellie! Daisi si zase neumi namazat rohlík!" Zvolala jsem otravene.
"Jo, už jdu." Ozvalo se z poza lednice, odkud se vynořila moje nejstarší ségra. Sedla jsem si ke stolu a zakousla se do buchty. Vyrušil mě hlas moji poslední ségry Jessica:
"Claire, jak se cítíš? Těšíš se?" Znechuceně jsem se zatvářila. Nikomu se po prázdninách nechce do školy, ale ja jsem letos byla v 10. Ročníku. To bude otrava. Jessica je letos v 11. a tak mi celý prazky vykládala o te nudě. Ellie je v 15. Ročníku, a obě říkali, že 10. Ročník je ten nejlepší. Ja i Daisi (ktera je v 5.) Se na to vůbec netěšíme.
"Jen uvidíš, že se ti z tama nebude chtít odcházet." Snažila se mě rozveselit Jessica.

Popadla jsem svuj kufr a ségry mě šli doprovodit na letiště. U nás je ale letiště, něco trochu jiného. Neletaji tady letadla, ale je to jen prostor, z kterého odlétáme my sami. Zijeme na ostrovech, ale ty mají mezi sebou male vzdálenosti. Na každém ostrove je jedna škola.
Přišli jsme tam a už z dálky jsem videla svoji BFF.
"Lucy?" Zvolala jsem a ona se na mě otočila. Když jsem viděla, že si mě Všimla, zastavila jsem se a otočila na ségry. Rozloučila jsem se s nimi, a slibila že jim budu psát.
"A hlavně bud na tvou Partičku mila." Upozornila mě Ellie a Jessica se hned přidala:
"Neber to jako otravu, je to zábava."
"A nezapomeň mi něco koupit. Elfske sladkosti jsou boží!" Řekla Daisy.
"Ja už asi půjdu." Zasmala jsem se
"Budeme ti chybět?"
"Nejvíc." Usmála jsem se a když jsem se otočila, zase jsem nahodila svuj otraveny výraz. Došla jsem za Lucy.
"Zdarec."
"Claire! Jdeš pozde!"
"Čím míň času tam budu muset strávit, tím lip." Chytli jsme sve kufry a rozleteli se směrem na pevninu. Když jsme tam doleteli, už tam bylo nastopeno hodně poníků. Našli jsme svou třídu a spustili hromadné kecání o prázdninách. Pak už přiletěl prezident našeho státu. Nikdy předtím jsem ho neviděla naživo. Jeho křídla byla velká a asi tak milionkrát hezčí než ty moje.
"Vytam vás všechny na letošní akci ZEJVUD. Prosím ted všichni seřazene odlétáme do Elfske Rise." Řekl a všichni vzlétli. Letěli jsme docela dlouho a pak jsme dorazili k státním hranicím. Všechny si nás zpočítali a pak pustili závorou.
"To tem elfům nedošlo, že tu závoru můžeme přeletět?"
"Asi ne."
Letěli jsme dal a spatřili krásný výhled na celou Ríši. Přistáli jsme na ploše kde bylo napsáno Velké písmeno D a Nalevo od nás byly další písmena. Všichni ostatní přijeli samosebou vlakem. Vedle nás byli Upíři. Nikdy jsem žádného ještě nepotkala. Vlastně nikoho jiného než draka jsem ještě nepotkala. Když jsem se jim chvilku koukala do tváře a výrazne červených oči, došlo mi jak jsou dračí kluci skaredy.
"Hej Claire, neocumuj ty upíry a bez si odnést kufr."
"Promiň, trochu jsem se zamyslela."
Ozvaly se trubky a na pódium Vešla královna celého Angelesu.
Chvilku blabolila nesmysli ohledně spolupráce států. No, moc jsem ji neposlouchala. Spozornela jsem až když řekla:
"Nyní přicházejí elfové desátých ročníku." Na pódium přišlo několik dalších elfů. Vsichni byli ustjojeni a učesaní.
"Věděla jsem že mají špičate uši, ale ne že to vypadá tak hrozne." Zasmala se Lucy. Potom se část elfů odebrala zase do zákulisí a ten zbytek se postavili do řady. Jedna holka natáhla ruku a ukázala směrem k vlkodlakům. Vlkodlak na kterého ukázala přišel na pódium a stoupl si za ní. Pak ukázala na upírku a ta udělala totéž. Najednou začali všichni elfové na někoho ukazovat. Tímto si vybírali svou partičku, podle toho, že jim neumí číst myšlenky. V tom jsem uviděla jak se zvedla ruka a někdo ukázal směrem ke mě. Zvedla jsem pohled na elfský obličej. Byla to elfka s nádhernou, dlouhou hřívou. Rozešla jsem se směrem k pódiu. Vzlétla jsem a lehce jsem přistála na pódiu za tou elfkou. Přede mnou stála ještě jeden poník. Otočila se na mě a zjistila jsem že je to zombie.

"Ahoj, já jsem Emily. Taky si tak nervózní? Já teda jo, na tohle jsem se strašně těšila. Ty snad ne?" Nadechla jsem se, abych mohla odpovědět ale předběhla mě.

"Víš, vždycky mě zajímalo, jaký to asi je létat? No, všechno musí být dvakrát rychlejší. Líbí se ti to? No víš..."

"Víš co? Taky ti položím otázku. Jste vy zombieci takhle upovídaní pořád, nebo se to jen říká?" Už se nadechla aby odpověděla, ale já udělala: "Pššt!" A ukázala jsem na elfku. Koukli jsme jí přes rameno a uviděli jak k nám přichází upírka. Než jsem si ji stihla vůbec prohlédnout, už byla vedle mě. Za chvíli k nám přišel ještě jednorožec, vlkodlak. Zvláštní je, že jsme všechny holky.

"Odeberte se prosím." zazněl hlas královny

Pak jsme si museli vystát řadu do vlaku, který nás měl odvést do akademie. Konečně jsme se dostali dovnitř a zabrali jedno kupe.

Tak jak se vám tahle kapitola

Chtěli byste byt upír, vlkodlak, drak, jednorožec, elf nebo zombie?

Pište mi to do komentářů

Těším se u další kapitolky

Your Melisabett ♡