Ahojky lidi, tady je oneshot na přání @BibuBroov tak snad se bude líbit.
Mladý princ Harry se pohádal se svým otcem, kvůli tomu že se pro něj rozhodl uspořádat ples na kterém se rozhodne pro svoji nastávající. Načeš se na něj Harry rozkřičel že na žádný debilní ples nepůjde a jestli ho chce tak moc uspořádat tak ať na něm zasnoubí jeho mladšího bratra Liama , ale že on se bude ženit jedině z lásky. Když už je nebavilo se spolu hádat rozhodl se Harry zchladit si hlavu na pěkně dlouhé projížďce.
Když po hodinovém zběsilé ježdění po loukách trošku uklidnil svůj hněv vyrazil,nyní již poklidným tempem, do nedalekého lesíka. Tam koně uvázal k jednomu vzrostlému dubu a šel si lehnout na jeho utajený palouček který protínal líně tekoucí potůček. Když docházel na jeho oblíbené místo uslyšel jak si někdo potichu prozpěvuje. Přidal do kroku chtěl vědět komu patří ten božský hlas který právě slyšel. Jakmile se před Harrym rozevřely poslední stromy kryjící palouček viděl něco co mu vyrazilo dech. To něco byl spíš někdo. Byl to překrásný mladík který zrovna pral prádlo. Jakmile ho Harry spatřil okamžitě si všiml jeho překrásných hnědých na krátko ostříhaných vlasů a když se na něj mladík překvapeně podíval nemohl opomenout jeho oči které vypadali jako studánky, jako nebe za nejjasnějšího dne, jako pomněnky, jako..... To už ale princ nestačil domyslet protože se tyto nádherné oči od těch jeho.
Pro prince neznámí mladík si urychleně začal balit věci a chystal se odejít, to však nestihl protože ho dvě silné paže chytli a zatáhli nazpět. "Prosím pusťte mě." špitl chlapec kterého pevné sevření poměrně bolelo. Avšak Harry nereagoval pouze se začal opětovně topit v těch přenádherných modrých očkách. "B-bolí to, prosím pusť." nyní mírně zavzlykal klučina snažící se vykroutit ze silného sevření. Na tuto větu už ho Harry pustil a on si začal mírně třít bolavé zápěstí za které byl držen.
"Omlouvám se, ale kdybych tě nedržel tak pevně tak bys utek." řekl Harry a mírně se pousmál, zatímco hoch se kterým se bavil sklopil hlavu. "Jsem Harry,a ty?" pokračoval ve svém kratičkém proslovu a zadíval se na to roztomilé stvoření které nervozně přešlapovalo z nohy na nohu a přitom mlčelo. " Na něco sem se ptal!" zvýšil svůj hlas mladý princ."Louis" odvětil sotva slyšitelně. "No vida umíš mluvit" ozval se opět Harry, nyní mírně arogantně "tak až se zas na něco zeptám tak okamžitě odpovíš!" "Dobře" šeptl Louis tak že ho bylo slyšet nebylo. Chvíli bylo ticho a když bylo vidět že Louis zřejmě mluvit nehodlá pustil se do toho opět Hazz. "Takže jak si to tu našel? Je to poměrně z ruky ze všech stran." řekl Harry s úsměvem ve svém hlase. Louis opět mlčel a to Harryho opravdu vytáčelo "Proč pořád mlčíš myslel jsem že jsme si to vyjasnili už před chvílí!" "Viděl jsem tě sem párkrát jít" odvětil mu popravdě a čekal na to co udělá Hazz. Ten jen nevěřícně koukal a nevěděl co na to říct, poprvé došla slova jemu a ne lidem v jeho okolí jako tomu bylo pokaždé. "Počkej jak víš že sem chodim" zeptal se když se alespoň z toho největšího šoku vzpamatoval. Ten komu nyní došla slova byl ten menší, nevěděl jestli říct pravdu nebo raději lhát. Věděl pouze to že pokud bude lhát a on na to přijde s nejvyšší pravděpodobností na něj už na něj nikdy nepromluví.
Ano, i když Harry Louise neznal Louis znal Harryho až moc dobře, vždy si našel čas aby mohl pozorovat překrásné kudrlinky a ještě nádhernější oči barvy čerstvě posekané trávy. Louise děsilo vědomí že by ho ztratil kvůli lži a tak se rozhodl mu říci pravdu která je pro zelenoočka ještě zarážející něž lež, ale musel uznat že se mu líbí modroočkova upřímnost takže ho pořádně ani potrestat nemohl. "Sleduji tě a to poměrně často." Ale něco se mu líbilo více něž ta upřímnost a to ta představa že tyto modré oči ho sledují, dokázal by si představit že ho tyto oči sledují i nadále a tak vznesl otázku kterou Louis rozhodně nečekal a ta otázka: "Louisi půjdeš se mnou na rande?"
Louis se po asi minutovém vracení se do reality rozhodl souhlasit. Jak taky jinak že ano? Ale teprve nyní si Harry uvědomil že udělal chybu a v jeho hlavě byla jediná otázka Já nevím kam ho vzít! Sakra kam ho vezmu? Louis vycítil Harryho obavy a mírně se nad tím pousmál. "tak co kdybys mě třeba trochu povozil na koni"(tohle zní úchylně, ale v tomto okamžiku to není tak myšleno:))
Harry vnímal Louisova slova pouze okrajově takže mu chvíli trvalo než si uvědomil co vlastně říkal. Jakmile mu to docvaklo souhlasil a zavedl Louise ke koni, kde mu jako správný princ své princezně, pomohl nasednout.
Začalo se smrákat a malému morookému chlapci něco došlo. "Harry musím domů, odvezeš mě? Jestli nedorazím domů matka mě asi ukřižuje" začal mírně panikařit, zatímco se Harry usmíval "Co za mámu ukřižuje vlastní dítě?" "Není vlastní" řek smutně Louis, načež z Harryho výrazu odešel smích.
Po chvilce dorazili k domovu, ovšem ne k Louisovi nýbrž si ho Harry zavezl k sobě. "Harry, já přece nemůžu do zámku a už vůbec ne s tebou na jednom koni. Nech mě slézt." začal mírně křičet Loui. "Ne ne moje princezna pojede se mnou na koni a nechci nic slyšet." usmál se Harry a na tvářích se mu začaly rýsovat ďolíčky.
V zámku už byl Harry netrpělivě očekáván a když tam konečně dorazil začal na něj jeho otec křičet " Kde si k sakru byl, víš jak dlouho si byl pryč? A kdo je zase tohle?" ukázal prstem na Louise, který se krčil za Harrym. "Tohle je Louis," řekl Harry ignorujíc předchozí otázky svého otce "můj,Louis." dodal ještě a s úsměvem dal ruku na jeho boky, kde ovšem nezůstala příliš dlouho a putovala na ten úžasnej zadeček. Harryho otec na ně nevěřícně koukal stejně jako Liam. Už, už chtěli něco namítat když v tom je přerušila Harryho matka "Harry jsem ráda že sis našel svou spřízněnou duši a doufám, stejně jako tvůj otec, že budete spolu šťastní."
Ano opravdu byli šťastní, po necelém týdnu se vzali a žili spolu vášnivý život až na věky.
