(Ne)smrtelné sérum (DOKONČENO)

Copak je nenormální?

V Modroočkovi jsem se nemýlila. Večer, jakmile jsem ulehla do postele (což bylo docela pozdě, protože jsem se začetla do nějakého braku, který jsem vytáhla z mého kufru) se ozvalo jemné zaklepání na zeď. Když jsem vstávala, neunikl mi hlasitý povzdech. Zrovna jsem se chystala usnout! Zamračila jsem se, ale bylo mi jasné, že tenhle rozhovor je velmi důležitý.

„Ahojda," pozdravila jsem ho potichu a on mi pozdrav opětoval. „Ta novinářka tu byla už ráno," zavedla jsem rovnou hovor na téma, které ho nejvíce zajímalo. „Chtěla si mě jenom vyfotit, ale-."

„Napadlo tě, že znepříjemníš Volkové život, že?" 

Přikývla jsem šokovaná tím, jak mě má prokouknutou, ale pak jsem zatřásla hlavou a odpověděla nahlas. 

„Tak nějak. Celou dobu mě trápilo, že bude anti-sérum prodávat za neuvěřitelné částky."

„Tím by hodně zbohatla," odvětil za zdí Modroočko a uchechtl se.

„Nebo spíše ten někdo nad ní," podotkla jsem. „Modroočko, ty se tu vyznáš, vždyť jsi tu pracoval. Chtěla jsem se celou dobu zeptat na jednu otázku."

„Ano?"

„Má Volková nadřízeného?" nevědomky jsem si prsty tiskla k dlaním tak silně, že jsem začala pociťovat nepříjemnou bolest. Z druhé strany zdi se ozval smích. Řekla jsem něco špatně? „Ehm, ehm," odkašlala jsem si a i přes to, že to nemohl vidět, jsem nadzvedla obočí.

„Omlouvám se," odpověděl a stále jsem v jeho hlase slyšela potlačování smíchu. „Já jen, jasně že nějakého má. Někdo jí to tu pronajímá."

Mé obočí se ihned stáhlo k sobě a věděla jsem, že se mi na čele tvoří malé vrásky. 

„Tak jsem to nemyslela. Přemýšlela jsem o někom, kdo by ji sponzoroval a kdo by jí zadal úkol vymyslet nesmrtelné sérum."

„Ale to přeci vymyslela sama. Bavila se se mnou o tom. Tehdy," na chvíli se odmlčel. „když jsme byli ještě kolegové. Říkala, že je možné, že přišla na něco, co jí konečně pozvedne do výšin. Na něco, co budou lidi kupovat jako divý. Ona byla vždycky cílevědomá."

„Modroočko, nemyslím si, že to vymyslela sama," odpověděla jsem. Nedávalo to smysl. Byla jsem přesvědčená, že nad ní někdo musí být. „Ano, ten vzorec a všechny ty další věci, které pomohly séru objevit světlo světa, vymyslela ona sama, ale proč by zrovna ji zajímalo sérum nesmrtelnosti?" Mimoděk jsem se ušklíbla. „Ta, kdyby našla sérum nesmrtelnosti, nadopuje se tím a nikomu ho nedá. A neříkej, že tomuhle nevěříš. Znáš jí mnohem lépe než já a vsadím se, že se mnou teď souhlasíš," za zdí bylo ticho. „Modroočko ty víš, že taková je."

„Vypadá to, že ji neznám tak jako ty," odpověděl zastřeným hlasem. „Očividně do ní vidíš lépe než já."

„To víš, moc jsem se v téhle cele nudila, tak jsem přemýšlela o jejím chování. Jo a mimochodem, jestli bude mít brzo narozeniny, kup jí příručku slušného chování, potřebovala by ho." Modroočko se zasmál. „No, zpátky k tomu rozhovoru. Nakecala jsem té novinářce, že Volková bude anti-sérum dávat zadarmo každému, kdo už je v nějakém stupni nesmrtelnosti."

„Nedivím se, že tě doktorka Volková tak propalovala pohledem," prohlásil vážným hlasem „Myslíš, že to bude fungovat?"

„Řekla bych, že ano. Lidé jsou pro ni teď důležití. Chce to přeci prodat. Pokud se to dostane do novin, lidé tomu budou věřit a později se toho budou také dožadovat. Myslím, že to bude v pořádku," pokrčila jsem rameny a opřela se o zeď. Od dnešního rána jsem měla dobrý pocit a klid se mi rozléval po celém těle. „Vadilo by ti, kdybych šla spát?"