Deník Marlon Beedly

DEN VOLBY

Svět. To slovo už je nám některým skoro cizí. Stvoření dnešní doby, se už nedají ani nazývat lidmi. Někteří jsou schopny věcí, které se nedělí ani před Velkým koncem.

Co je Velký konec? Tak říkáme my, obyvatelé Waystonu, roku 2500 a tomu, co se v ten rok stalo. Začalo to nekonečnými dešti, hořícími lesy, nedostatkem jídla a novými monstry. Do dnešní doby je všechny neznáme a nedokážeme o nich nic říct.

Jmenuji se Marlon Beedly a tohle je můj deník. Píše se rok 4806. Můj otec se jmenuje Hilliard Beedly. Je to lovec stínů. Lovci stínů ochraňují v noci hranice našeho města před nočními tvory, nebo-li stíny. Pokaždé, když jde na hlídku, mám o něj veliký strach. Moje matka se jmenovala Liana Beedly. Moje matka byla neskutečně odvážná, milující a starostlivá. Táta říká, že doplatila na to, že byla moc odvážná. Matka se po mých 10. narozeninách připojila ke skupině lidí, kteří zkoumali svět za hranicemi. Jednou je ale přepadlo zvíře a matku zavraždilo. Strašně nám chybí, hlavně mému bratrovi Chaisonovi. Chaisonovi je teprve 13. Nikdo si nezaslouží přijít o matku tak brzo. Táta pro nás hodně znamená, a kdyby se mu něco stalo, Chaison i já, by jsme to težce nesli.

Tady u nás ve Waystonu máme školu. Každý tam musí odchodit aspoň 5 let. Poté si vybere směr, kterým se bude dál učit. Dnes je můj den volby. Táta si myslí, že by bylo nejlepší, kdybych byla bylinářka nebo léčitelka. Ale to jsou mi úplně cizí věci. Myslím, že jsem odvahu zdědila nejspíš po matce. Já ale miluji zvířata. Už od mala se učím jejich chování, jejich druhy i jak je ochočit.

A je to tady. Co si jen vybrat. Rozhodla jsem se...Budu zkoumat svět za hranicemi. Těmto lidem říkáme Groundeři. Je to práce, kterou dělala i má matka. Mám strach, ale to neznámo mě přitahuje

Když se můj otec dozvěděl, co jsem si vybrala, neudržel slzy. Bojí se o mě. Chápu to. Po volbě za mnou přiběhl se slzami v očích a zašeptal mi do ucha : ,,Buď opatrná, čekají tě velké věci.'' Dala jsem mu pusu na tvář, a také se rozbrečela.