Matthew [Williams' Family 2]

PART 004

Druhý den ráno přišlo loučení. Matt si s Alfredem vyměnil věci i kufr, ale domů se mu nechtělo. Věděl sice, že teď jde do lepšího on, po sedmi letech se zbaví své matky, ale bylo mu líto, že tam místo něj musí jít Alfred. Už však bylo příliš pozdě na to to odřeknout. Posledních pár minut před odchodem se s bratrem rozloučil dlouhým objetím, nebyl ze samé rozklepanosti vůbec schopný cokoliv říct. Se slzami v očích si navzájem vyměnili instrukce co dělat a jak se chovat.

Matt, v Alfredově oblečení, byl to pro něj tak zvláštní pocit, sešel se zavazadly dolů po schodech před budovu internátu, nebyla to žádná sranda, Alfred měl dvakrát tolik věcí, než Matt a všechno tašky, Matt, který měl pouze malý kufr, se při cestě dolů málem strhnul. Chvíli mu trvalo, než našel otcovo auto, jen tak okrajově si pamatoval, jak jeho otec vypadal, ale jakmile spatřil stejně blonďatou hlavu jako s bratrem mají, věděl, že to je on. Podle Alfredových instrukcí se k němu přihnal a s ,,Ahoj tati!" pozdravem jak nejhlasitěji uměl, naložil tašky do kufru a sedl si do auta. Čekala ho dlouhá cesta zpátky do států a otec se ho naštěstí na nic ohledně školy neptal. Zatím...

Po dvanácti hodinách cesty, které Matt trávil střídavě studováním Alfredových poznámek a střídavě spaním, dorazili do malého rodinného domku na předměstí Washingtonu. Byla to velká změna oproti té velké kamenné viktoriánské vile v Kanadě. Otec mu pomohl vyložit věci a odnosit je dovnitř. Matt se sice snažil působit co nejvíce sebejistě, ale dům na něj opravdu zapůsobil a pro Matta bylo těžké skrývat nadšení. Bylo tu tolik věcí! A Alfredův pokoj... Mattovi vtrhly slzy do očí, když ho uviděl. Tolik mu připomínal ten pokoj, který měli, když byli malí, jen tentokrát jen s jednou postelí. Oproti jeho holému pokoji to byla velká změna. Na dlouho se zavřel do pokoji a v kleče, přesně tak, jak přišel, to všechno asi hodinu zpracovával.

,,Alfrede, je všechno v pořádku? Nestalo se něco?" ozvalo se najednou za dveřmi spolu se zaťukáním a Matt sebou cuknul.

,,N-ne! Jen si vybaluju!" zavolal. Bylo pro něj zvláštní mluvit tak nahlas, hlas mu často kolísal a Matt jen očekával, že do zítřejšího rána se jejich výměna Mattovou vinou prozradí. Pak si vzpomněl, že v tom seznamu bylo, aby pustil hudbu. Možná to ticho byl důvod, proč se ho otec šel zeptat, zda je všechno v pořádku. Matt se zvedl na nohy a přešel k notebooku na stole. Viděl ho několikrát používat studenty ve škole, ale ještě nikdy s ním nepracoval. Podle extra papírku s instrukcemi, jak používat elektroniku, otevřel Matt notebook a zapnul ho a naťukal do něj heslo, které mu tam bratr připsal. Mattem otřásla americká vlajka přes celou plochu a uvítací znělka ve formě úseku americké hymny. "... No sakra..." pomyslel si Matt a kliknul na přehrávač a pak na první písničku. "... AC/DC: Rock 'n' Roll Train?..." stihnul si Matt pomyslet než leknutím odskočil, zakopl o postel a zřítil se na zem. Volume bylo příliš nahlas a ta hudba zněla... Zvláště. Byl to přesně ten styl hudby, který mu matka zakazovala. Matt se doplazil zpátky k notebooku a snížil volume o polovinu. Poté se rozvalil na zemi a oddechl si. ,,Mnohem lepší..."

Večer, když otec griloval na zahradě, zavolal Matt bratrovi. Bylo to snad poprvé v životě, co tolik mluvil. A myslím tím Matthewa, nikoliv Alfreda. ,,Ty nemáš hlad?" ozvalo se najednou za jeho zády. Matt, sedící na posteli, upustil telefon a ten s několika odrazy od matrace spadl na zem. Zhluboka se nadechl a otočil se. ,,Jasně, už jdu!" Znělo to, jak kdyby u toho Matta někdo kopnul do rozkroku, ale každopádně to asi zabralo, protože otec se vrátil zpátky na zahradu. A Matt začal uvažovat nad tím, jestli už mu třeba nedošlo, že není Alfred...

Jednoho dne Matthewovi Alfred nezvedl telefon. Nezvedl ho ani další den, ani ten potom. Až do této chvíli si vždy celé prázdniny pravidelně volali. Matt si začal dělat starosti, zda se bratru něco nestalo. Začal mít problémy se spaním, protože ho každou chvíli budily zlé sny o tom, jak jejich přísná matka týrá Alfreda a následně jede do Washingtonu vybít si zlost i na zbytku rodiny. Matt z toho byl tak rozrušený, že Kumajiroua, poznávací znamení, kterého celou dobu schovával v pokoji pod postelí, sebou jednoho rána vzal na snídani. Vůbec si neuvědomil, že ho drží, dokud u stolu nezaznamenal otcův zvláštní pohled.

,,Takže jsi mi to konečně přišel říct... Matte?"

Matt zbledl jako stěna a následně se na židli skrčil do klubíčka jak nejvíce mohl a pevně objal Kumajiroua. ,,N-netrestej m-mně... Prosím... PROSÍM!" naléhal rozklepaným hláskem a očekával sérii pohlavků, jak to měla ve zvyku jeho matka. Nebo i něco horšího... Uslyšel vedle sebe kroky a následné odsunutí sousední židle. To, co se pak stalo, Matt rozhodně neočekával. Objetí. Místo bolestivého trestu ho jeho otec objal? Matthew se na chvíli zamyslel nad tím, co za zrůdu byla jeho matka. Až do teď si myslel, že všichni rodiče jsou tací. Od této chvíle už nejspíše jen matky.

,,Proč bych to měl dělat?" zeptal se ho otec mírným hlasem.

Matt se na něj podíval, začal pofňukávat a nakonec se z toho rozbrečel. Nevěděl, co na to má říct.

Otec ho objal pevněji. ,,Matte... Prosím, pověz mi, kde je tvůj bráška?" Narozdíl od Cissy, nevlastní matky obou bratrů, věděl, jak mluvit s různými lidmi. A s Matthewem jako malým si vždycky rozuměl, neočekával, že by se to za těch sedm let změnilo.

Matt se na něj s uslzenýma očima podíval. ,,U mámy." zahučel tiše.

Arthur, otec, si dal pět a pět dohromady a hned mu to došlo. ,,Takže ten, s kým každý večer telefonuješ, je... Alfred?"

Matt se nejdříve zarazil, netušil, že o tom otec ví, a přikývnul. ,,U-už týden mi nezvedá-" Matt zpanikařil. ,,Co když se mu něco stalo?!" Začal sebou šít, dokud se otci nevyprostil z náruče, a vyběhl v ponožkách ven z domu.

,,Matte!" Arthur vyrazil za ním.

Jelikož Matthew nikdy nebyl žádný sportovec a v okolí se stále nevyznal, nebylo těžké ho najít, zůstal v slzách sedět v nedalekém parku.

Arthur se posadil vedle něj přesně, jako předtím v kuchyni. Dlouho mlčel a poslouchal Mattovo naříkání, bylo tak podobné naříkání malého Alfreda, trhalo mu to srdce. Pak ho však něco napadlo. ,,Pomůže ti, když se pojedeme za bráškou podívat?" poplácal svého syna jemně po rameni.

Matt zvedl hlavu a s červenýma očima se na otce podíval. Skla brýlí měl celá mokrá od ukápnutých slz. Samým šokem oněměl. Poslední dobou po něm všichni chtěli moc věcí a velká rozhodnutí.

,,Nemusíš odpovídat hned."

,,Maminka na mně bude hodně zlá, když zjistí, co jsem udělal." zamumlal Matt smutně.

Jeho otec si povzdechnul. ,,Nebude... O to se sám postarám..." Jeho hlas zněl pomstychtivě. Není se čemu divit, s Cissy se nesnášel už dříve a když teď zjistil, jak snadno zmanipulovala Matthewa a zničila mu tím prakticky celý společenský život, hněv v něm jen kypěl. "... Však uvidíš, ty svině..." pomyslel si Arthur nenávistně do směru, kterým si zrovna myslel, že leží Kanada. Však on jí ten zmalovaný ksicht velmi rád ještě více podbarví.

A tak tedy s adresou od Matta vyrazili zpátky, směr Kanada.