Svatyně Mágů

Světlo

,,Aiko !! " zavolala vyděšeně žena s černými vlasy ,,Maminko " vyběhla z poza rohu malá dívenka v kněžském kimonu ,, tady jsem, tady jsem " ječela malá Akio na svojí maminku. Žena viděla šťastné jiskřičky v očích své jediné dcery a pobaveně se ušklíbla ,, Vyhrála jsem Aiko, prozradila jsi se "
Dívenka se na maminku uraženě podívala a nabručeně dodala ,, to není fér, zavolala jsi na mě abych se prozradila " a uraženě odešla do svatyně. Matka se pobaveně usmála
,, Ach bože " a utíkala za dcerkou ,, Aiko pojď něco ti ukážu "  Aiko se otočila  na matku natáhla drobounkou ručku na znamení ať ji tedy vezme. Došli spolu k zamčené místnosti ,, tohle je moje knihovna, mám tam tajnou místnost " řekla tiše své dceři, dívka se podívala na dveře ale najednou všude byla tma.
-----------------------------------------
S vyděšeným výrazem jsem se vzbudila a promnula si oči, zakoukala jsem se na své ruce a zjistila že jsem zpocená od hlavy až k patě,posadila jsem se a rozhlížela po svém pokoji jako bych tam byla poprvé. Sny z mé minulosti mě provázejí od Matčiny smrti, nevím jak zemřela.... vlastně nevím vůbec nic. Podívala jsem se na budík a zjistila že je 6 hodin ráno.*Zvedla jsem se z postele na zemi a prošla jsem se po pokoji.Zastavila se u  zastaralé poličky na které stály staré fotky.Na jedné z nich se na mě usmívalo malé děvčátko a její maminka, slzy my vhrkly do očí snažila jsem se zamrkat abych je zahnala ale nepomohlo to.Na druhé fotce se usmívala ta samá žena ale v mladším vydání se svým mužem.
To už ale slzy nevydržely a kutálely se po mojí tváři, hlasitý zvon který svolával k raní modlitbě mě z tranzu minulosti vytrhl. Rychle jsem si oblékla kimono a hřbetem ruky si
otřela slzy. Utíkala jsem přes úzkou cestičku vedoucí k svatyni, šlo to těžko protože mi na noze plandali sandále. Přišla jsem pozdě, otec, který seděl u bůžka se pomalu otočil, kývl a pokračoval v modlení.Klekla jsem si a začala jsem se modlit.Vyšla jsem že svatyně směrem k malé místnosti za malou svatyňkou, byla uzamčená na bronzový zámek. Pomalu a tajně jsem přišla ke dveřím a zacloumala jimi, nic se nestalo , zkusila jsem to znovu ale akorát jsem přivolala mého otce
,, Aiko odejdi od tamtut ! " křičel na mě, rychle jsem popadla sukni do rukou a utíkala k nedaleké říčce.
Utíkala jsem po vodě a cítila jsem se jako bůh, voda mi klouzala mezi prsty a příjemně chladila, kolem mě proplula malá rybka  ,, Ohayo " pozdravila jsem rybu, ta se na mě koukla a mrkla jedním skleněným okem. Zakoukala jsem se jí do těch rybích očí a vyděla tam svůj odraz. V tom momentu se mi zatmělo před očima a jediná věc co vidím je záhadné světélko na konci jakéhosi tunelu, světýlélko si hravě poskakovalo a polétávalo po té místnustce a volalo na mě. Cože? Ono na mě volá? Cosi jsem slyšela jak na mě volá a jsem si jistá že volal moje jméno ,, Akio, Akio" takhle stále dokola.Zapomenout na vše. Ležím na zemi, slunce mi ohřívá tělo, je to příjemné zavrtila jsem se, uslyšela jsem radostné povzdechnutí. Otevřela jsem oči ,, To-sama " řekla jsem vyděšeně ,, co tady děláte ? " zeptala jsem se ho a mezitím jsem se posadila na sluncem vyhřátou trávu. Tiše jsem zašeptala ,, Viděla jsem světlo ".
Taak tu je moje nová povídka ^^ tak doufám že se bude líbit. Když tak napište do mých zpráv jestli mám pokračovat ^•^ A snad si z té povidly nevyškrábete očka :D.

*  Na obrázku Aiko