Dissimilitude

Část 6.

Protáhla jsem se dírou v okně po letícím křídle dveří. Pomalý krokem jsem se vzdalovala od překvapených lidí a přibližovala se ke svému autu. Bylo na čas se, znovu po dlouhé době, zamyslet nad svým životem. Nad tím, co se děje teď a nad tím, co chci dělat v budoucnu. Ještě na začátku pololetí jsme měla ve všem jasno a teď už zase nevím.

Opravdu jsem po dlouhou dobu nezažila takovou horskou dráhu pocitů jako dneska. Distancovala jsem se od Avengers a S.H.I.E.L.D.u jak nejvíc to šlo, ale moje dohoda s Furym mi bránila v úplném zavržení tohohle akčního života. Naivně jsem si ale myslela, že když mám dneska volno, tak si užiju klidný den plný lenošení u televize.

„Ach jo,"povzdechla jsem si.

Takhle hodně jsem nepřestřelila už několik měsíců. Litovala jsem Natashu, které moje chování určitě budou vytýkat. Fury mi jí přidělil jako velícího, což znamená, že veškerá zodpovědnost za moje činy padá na její hlavu, ale ji varovala, stejně tak i Furyho, že dohodu dodržovat budu, ale loutku ze mě nikdo dělat nebude. Oba říkali, jak mě chápou a že ze mě nic takového udělat nechtějí, avšak dnešek moc v jejich prospěch nemluví. Litovala jsem Wandu, kterou jsem poslední dobou ignorovala jako kamarádku, Avengera i člověka. Litovala jsem Rogerse, kterému bylo svěřené velení. Pokaždé při takovýhle konfrontaci s ním si vzpomenu, jak jsem ho tehdy v Avengers tower zranila. Dodneška si to vyčítám a nemůžu si odpustit. Sice tvrdí, že to nic nebylo, ale tíží mě to.

Štval mě Sam, který do Iron mana, Ant mana a Quicksilvera pochytil vtipkovací móresy a teď mi brnká na nervy stejně jako oni. Štval mě Fury, který sice už oficiálním ředitelem S.H.I.E.L.D.u není, avšak pořád pod jeho znakem vystupoval a komunikoval s novým ředitelem, o kterém nikomu nechtěl říct. Jeho tajemství opravdu podkopávají moje sebeovládání, obzvlášť když se týkají mě a co mě vytáčelo nejvíc, moje vznětlivost.

Jednooký pirát říkal, že mě v týmu chce, tak proč mi o Hermannovi neřekl? Proč ten tým svolal a mě nedal vědět? Nejzajímavější a nejtajemnější zároveň je ale ta bělovláska. Co je zač? Jaké jsou její zkušenosti s Hydrou? Co jí spojuje s S.H.I.E.L.D.em? Proč ji Kapitán tak moc věří? Proč ji tu chtějí? Proč ji Rogers spároval se mnou? Co jsem mu provedla? Dobře, přiznávám, že výčet věcí, za které by se mi mohl chtít pomstít, by byl hodně dlouhý, kdyby ho chtěl sepsat, ale to je vedlejší. Je to přeci laskavý a nesobecký Kapitán Amerika, proč teda já?!

Zhluboka jsem se nadechla a posadila se do auta. Potřebuju nějaké odpovědi, jakékoliv. Tahle nevědomost mě sžírá zaživa, což není ani trochu příjemné. I když se na mě určitě Nat s Wandou budou zlobit, musím zkusit zjistit, co se děje.

Zavřela jsem oči. Vyprázdnila mysl. Zhluboka jsem dýchala. Využila jsem své prohloubené telepatické schopnosti a přesunula vědomí zpátky do zasedací místnosti, kde se Wanda právě usmívala na Louise a konejšivě ji hladila po zádech. Tichá pozornost všech přítomných patřila právě téhle dvojici. Ten kdo totiž právě mluvil, byla slečna Tiersenová: „... jsem zpanikařila a-''

„To se obvykle stává každému, kdo zjistí, že bude pracovat s Arianou, nic proti ní," odfrkla si Maximoff.

„Ještě že těch lidí se mnou nepracovalo tolik," prohlásila jsem nakvašeně, i když jsem věděla, že mě nikdo slyšet nemůže.

„Vlastně si to na svůj psychický stav vzala celkem s klidem, gratuluju!" pokračovala dál.

„Mně nejde o to, že s ní nechci pracovat," zamumlala Fortuna a rozhlédla se po místnosti. Připadalo mi, jakby někoho hledala: „Kde vlastně je?"