Láska beze jmen

2.Kapitola

,,Co tak krásná slečna, dělá sama a dokonce smutná v baru?" poté otázce se na mě podívala se zklamáním v očích. Nebylo to zklamání ze mě, ale spíše z ní samotné.
Odvrátila se ode mne zpět ke skleničce, která byla již prázdná a tenkými prsty s sní pohrávala.
,,Stejně už ho nikdy neuvidím a když to ze sebe vysypu, tak se mi možná uleví." brblala si pro sebe asi s vědomím, že ji neslyším.
Vzdychla směrem ke skleničce a znovu se otočila ke mně.
---------------------
„Ty chceš vědět, proč jsem v půl jedenáctý v docela zatuchlim baru s rozmazanou řasenkou, ubulenejma očima a rozcuchanejma vlasama?" zeptala se rázně, což mě celkem zarazilo, proto jsem raději pomalu nejistě přikývl.

„Oká" řekla s pokrčením jednoho ramene a poposezením.

„No začalo to tak, že jsme já a můj kluk - teda teď už bývalej - chtěli jít na jednu párty. Teda navrhl to on. Což už mi přišlo divný, protože on na všechny oslavy ani pařby chodí nerad. Vždycky ho musím přemlouvat." ještě jsem se nesetkal s klukem, kterého by jste museli přemlouvat, aby šel na pařbu. Samozřejmě pokud to nebyl asociál, šprt a tak něco.
,,Když jsme tam přišli, potkala jsem se tam s mýma kamarádkama. Dlouho jsme si povídali, ale až potom co se mě zeptaly, jak nám to klape Jackem, jsem si všimla, že už vedle mě nestojí. Šla jsem ho tedy hledat. Byla jsem v každým pokoji, jenže nikde nebyl. Potom jsem šla na zahradu za barákem, což byla poslední možnost. Prohledala jsem každej centimetr toho trávníku, všimnu si, že úplně v rohu za bazénem rozdává můj přítel s tou krávou Brittney. Nešla jsem za nima. Proč taky. Nakonec jsem našla znovu kamarádky, řekla jim co se stalo a vydala se do nejbližšího baru."
Myslim, že ví jakou Brittney myslela. Jednou jsem s ní malém spal. Ale vážně MÁLEM. A jsem za to rád, jelikož tohle je vážně hrozná holka.

Chvíli na mě koukala a čekala, jestli něco řeknu. Tak jsem se tedy odhodlal:

„To je vážně hroznej kluk, kdybych měl holku jako jsi ty, tak bych jí kvůli děvkařský Brittney nepodvedl.". Řekl jsem úplnou kravinu, kterou říkaj kluci ve filmech, když se chtěj dostat odkopnutý hezký holce pod sukni. Ale to já jsem taky, takže jsem to vlastně řekl správně.

Jenže ona si toho pravděpodobně všimla - asi taky kouká na takový filmy - jelikož se na mě právě dívala s naprosto nezaplatitelným výrazem "To myslíš vážně?!?!", až mi dalo zabrat, abych se nezačal smát. Radši jsem tedy vzal její prázdnou skleničku a podal jí Robovi.

„Další je na mě." řekl jsem částečně k Robovi a slečně. Naštěstí to co jsem před chvílí dostal ze sebe nechala být.

→→→→→→→→→→→→

Tak jsme tam strávili další hodinu, během níž jsme oba pili - teda ona víc, o odst víc - a ona říkala na svého bývalého samou špínu, přes kterou se dostala až k jeho kladným stránkám. Celou tu dobu jsem ji poslouchal, ale většina toho šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Zaujala mě až jedna věc, která se už netýkala jejich ex.

„Asi bych měla jít domůůů." to poslední ů zavyla jako vlk.

,,Počkej nemůžeš jít sama." zachytil jsem ji za loket, když málem vyzkoušela pád bez lana z barové židle.

„A proč pak pane otčínku?" usmála se dětským úsměvem a škádlícím pohledem.

„Je pozdě. Ještě by tě někdo znásilnil." zase jsem něco rychle sesmolil, ale tohle v ní vyvolalo škytavý smích.

Nechal jsem na pultu Robovi 500,- , i přestože jsem nemusel, jelikož spal úplně vzadu v rohu baru a ani si nevšiml, že odcházíme.

„Brrrrrr, to začínááá býýt ziiimaaaa." zablekotala má mimo duševní společnice.