,,VIKTORIE!!! příjdeš pozdě! " vždycky je nejlepší slyšet hned po ránu křik mojí matky. Mojí zase naštvaný matky...
,, Vždyť už jdu!" křičím nazpět. Zase škola. nesnáším jí. nejraději bych přešla na školu kde je Josh, a ostatní.. Ale ne! já musím být na tý hnusný soukromý škole, kde mě stejně všichni nesnáší.
rychle jsem se oblékla a udělala ranní hygienu, namalovala jsem se a běžela jsem do školy a po cestě jsem jedla jablko, které jsem si před tím než jsem vyběhla z domu stačila vzít z misky s ovocem. No, alespoň nemusím být doma. To je možná jediný důvod proč do tý školy vůbec chodím.
,, hej Tori!" slyším za sebou. Ten hlas bych poznala všude. ,,Liame!!" jak já ho ráda vidím. Alespoň někdo mi po ránu zvedne náladu. ale pak si to uvědomím... ,, Kde je Josh?" ptám se. Mám pocit, že je něco špatně a jeho ignorace mojí otázky mě v tom utvrdí ještě víc. ,,Dneska je hezky, co? " skvělý... něco mi tají. ,,Liame... kde je Josh?" ptám se ho znovu s trochou vážnosti v hlase. Ale myslím, že to zabralo. ,,No, Josh šel se Sam..." ,,a to jsi mi to nemohl říct hned?" směju se. Co je na tom? Sam je moje nejlepší kamarádka. A jeho taky... není na tom nic zvláštního.
,, Nechtěl abych ti to říkal" what?! co mu sakra je? Můj nejlepší kamarád nechtěl, aby mi jeho bratr řekl kde je?! je to divný... ,,Aha..." vysoukám ze sebe a pokračuju v cestě do školy. ,,Tori? si v poho? " ,,Jo, jsem. Jen se mi nechce do školy..." odpovídám. ,, Chápu. Mluvila jsi už s mámou o tom přestupu k nám?" ptá se... ,,Copak se s ní dá mluvit? stejně řekne, že ne. Za tu školu prý platí šílený peníze, takže tam do maturity budu muset zůstat." štve mě to. nenávidím tu školu. Chci jít mezi ty skvělý lidi, který tak miluju. A ne být s někým, kdo mi dává jasně najevo, že mezi ně nepatřím.
,,Uvidíme se odpoledne Tor? musím už jít." je to divné. Liam mi skoro pokaždé příjde zvednout náladu a nahradí mi Joshovu nepřítomnost. ,,Ano, uvidíme. nechceš na mě počkat před školou? končím ve tři." ,,Jo jasně, počkám na tebe" objal mě na rozloučenou a už jsem jen viděla jeho záda jak mizí v dáli za rohem ulice.
škola.. zase to samé. posměšky, urážení. několik hodin, které stejně ani nevnímám a pak? oběd. Většinou obědvám sama. Moc často si se mnou nikdo sedat nechce. Jsem totiž "vetřelec" jak mě nazývají ti zazobaní dementi. Po obědě mi zbývají už pouze dvě hodiny. Jedna z nich je hudebka. Miluji zpěv a celkově všechno , co je spojené s hudbou
uklidňuje mě to. Zpěv, tanec, skládání... všechno..
nějak se musím vyrovnávat s tím vším zlým co se děje.. a hudba je někdy to nejlepší řešení
YOU ARE READING
Best Friends? only?
Teen Fiction"nejlepší kámoši navždy?" řekl a podíval se mi do očí. Pohled jsem mu opětovala. Stalo se to zase... Jak se mu mám vydržet soustředěně dívat do očí, když se v nich pokaždé úplně ztratím??! "navždy!" řekla jsem mu a nasadila můj úmělý úsměv. Kdyby...
