Poslední Slova

Poslední vzkaz

Byla to holka, která se pořád smála. Nebyla to holka, která se něčeho bála.

Jednoho dne se to všechno změnilo...

Uvědomila si, že svět není takový, jak si myslela,
dávala všechno holce, která si to nezasloužila,
a právě proto se s ní holka brzy rozloučila.

Zůstala sama se svými slzami a řekla:
,,Už mám dost s těmihle pauzami!''. Zjistila, že se celou dobu se špatnou holkou v partě táhla,
i když nad každým problémem rukou mávla.
Věděla, že jí na dno stáhla.

Teď už je pozdě a začala sebe nenávidět, ostatní holky byly bohatý a oblíbený a tak jim začala závidět.
Nikdo jí nepochopil a stále nechápe, snaží se najít řešení jak všechnu bolest utáhne.

Chtěla by čas vrátit zpět,
protože nikdo nepozná nenávist z jejích vět.
Přála by si, aby přišel její den,
den kdy se jí splní sen.

Nechce je všechny pořád poslouchat, když jí nikdo neumí naslouchat.
Nikdy nechtěla sebe v depresích vidět,
a ani nadávky o ní slyšet.

Brečela snad každou noc,
přála by si aby vrátila čas strašně moc.
Tento svět jí nebaví a nechce se jí žít, kdyby alespoň na správném místě mohla teďka být.

Holka se rozhodla, že tohle utrpení jednou pro vždy skončí,
proto se dopisem s matkou loučí.

Byla jsi moje nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy měla, je mi líto, že jsem o tomto světě nevěděla.
Myslela jsem si, že jsem silná, ale já už to nezvládám,
všechny vzpomínky si ukládám.

Mrzí mě, že tě učiním takhle smutnou,
ale doufám, že tě to udělá silnou.
Budu na tebe koukat z nebe,
ale neboj, budu pořád myslet na tebe.

Dochází mi papír a už nevím co mám psát, proto bych ti chtěla ještě napsat,
že se nemusíš ničeho bát,
protože já při tobě budu vždycky stát.
Odcházím jednou pro vždy,
ale v srdci tě budu mít navždy...

Sbohem, s láskou tvá dcera.