"Mami mami, já už umím to co vy!" Křičí malá holčička na rodiče, kteří pracují na zahradě.
"To jsi ale hrozně šikovná" tleská maminka.
"Tatí, tobě to super nepřijde?" Přejde holčička ke skleslému mužovi a pověsí se mu na nohu.
"Jistě že ano" unaveně souhlasí.
Malá holčička vypískne když vidí, jak se z velkého auta hrnou muži s pistolemi a v černých oblecích.
"Chci ji živou a její dceru taky" křikne pán v plášti.
"Maddie utíkej!" Vezme otec dceru za ruku, manželku kolem ramen a snaží se dostat k domu.
Všichni 3 se bezpečně dostanou do domu. Matka té dívky mávne rukou a celý dům je obalený kamenem.
"Moc dlouho je to neudrží Jerry" křičí na otce.
"To nesmíš Mio" oba nejspíš ví o čem je řeč.
"Chraň ji a nikdy nedovol aby se jí něco stalo, nesmí ji odvést" oba mají slzy v očích.
"Maminko, co se děje?" Holčička se jí pověsí kolem krku.
"Musíš být hrozně statečná, tatínek se o tebe postará. Maddie, mám tě hrozně moc ráda, ale musíš zůstat u táty a nekoukat se ven. Nezapomeň, že tu s tebou budu vždycky" políbí ji na čelo.
"Maminko nechoď pryč!" Křičí se slzami v očích holčička, ale otec ji drží moc silně.
Matka si v kameni udělá díru a vyjde ven, ohněm spálí koho může, ledovým štítem se brání.
Holčička se vzpouzí a když ji otec neudrží vyběhne ven, zrovna když její matku střelí do hlavy.
"Maddison!" Křikne otec a běží si stoupnout před ní.
Dá ruce nad hlavu a přitom sleduje mrtvolu své ženy ležící na zemi.
Dál si to nepamatuju, možná proto vždy končí moje noční můra přesně tady. Není to je noční můra, je to něco horšího. Ta malá holčička jsem já, je to vzpomínka.
Proberu se a otřu si pot z čela. Vstanu a přejdu k zrcadlu. Moje kruhy pod očima začínají vypadat jako monokly.
Zamaskuju je co nejlíp to jde. Svoje bílé vlasy spletu do copu, který nechám padnout přes rameno.
Nevím ani proč mám bílé vlasy, táta mi to nikdy neprozradil.
Seběhnu dolů na snídani. Táta už se cpe a já mám talíř s lívancema připravený naproti jeho.
Sednu si a mlčky ho sleduju, hrozně se změnil od doby co tu máma není.
Vždy byl ten diplomat, ze kterého je vidět, že se bojí. Byl ten, který se vždy řídil pravidly.
Ale teď na něm vidím něco jiného, je sebevědomý, uzavřený do sebe, nedává na jevo city nikomu komu nevěří. Dokáže být jak kámen, bez emocí.
Je silný a ničeho se nebojí, čiší z něj respekt. Ale nikdy nikomu nepřiznal co má za schopnost, ani já to za tu dobu nevím. Nepoužívá ji a pokud jo, tak jenom v soukromí.
"Ty nebudeš jíst?" Ukazuje s plnou pusou na talíř ležící přede mnou.
"Nemám hlad" jen ho odbudu a zadívám se do stolu.
"Co se děje? Zase se ti něco zdálo?" Poposedne zaujatě blíž.
"Zdálo? Moc dobře víš že to není jejim sen!" Vstanu ze židle a přes stůl se k němu naklonila blíž.
"Myslela jsem, že ty mi lhát nebudeš" kousnu se do rtu a spolknu hořské slzy "zasloužím si vědět pravdu" procedím skrz zuby, bouchnu oběma rukama do stolu a odejdu do pokoje.
Kdybych byla normální si bych jen do něčeho kopala nebo práskla dveřmi, ale já normální nejsem, takže celý zdrcadlo se orosí pod vrstvou ledu kterou na něm vytvořím.
Vezmu si pruhované tričko tmavě modré barvy a k tomu černou sukni, která mi sahá až k pasu. Hodím tašku na rameno a seběhnu schody. Dole čeká táta a vypadá že chce něco říct, ale já ho jen obejdu.
"Maddie?" Na chvili se na něj otočím, ale on polkne slova.
"Nezapomeň že máš zas dnes skupinové setkání"
"Proč tam musím chodit? Normální lidi mají život, já můžu žít normálně chodit do normální školy ale tyhle setkání můj normální život kazí" protočím oči když si zavazuju tkaničky.
"Maddison!" Křikne až trochu poskočím.
"Víš jak jsem ti říkal, že je tohle moc důležité" řekne už klidněji.
"Jojo půjdu tam" říkám už ve dveřích, pak je zavřu a nadechnu se čerstvého vzduchu, dneska je krásně.
Mám tady pro vás 1.kapitolu a doufám že vás příběh zaujal :) Jestli jo/ne a jestli by jste chtěli vědět jak to bude dál mi pište do komentářů prosím ^^ Chtěla jsem si předepsat pár kapitol a pak vám to publikovat postupně aby jste moc nečekali, ale nemůžu se dočkat a tak to publikuju teď, mám předepsaný jen 3 kapitoly tak pak budete mozna čekat ale myslim si že to za to stojí, názory prosím znovu do komentářů!!!:3
ČTEŠ
Odlišní
FantasyNarodila jsem se, tak jako ostatní v SkillsTower. Nikam jinam jsem se nikdy nepodívala a nevím jestli se podívám, jsme tu zavření. Je mi 17, to je věk kdy se schopnosti usadí. Poprvé se schopnosti projeví v 10, ale projeví se jich více, v 17 zůstan...