Virus (POZASTAVENO)

I.

Na zem s žuchnutím dopadlo tělo jejího otce. Pomalu a postupně se sesouvalo, přes kolena, kyčle, trup, a až nakonec hlava, která dopadla obličejem napřed. Ze zad tělu čouhal bílý šíp s ledově modrým pírkem. Na dívku začínaly dopadat první kapky deště, které jen tichým šuměním doprovázely dívčin smutek z otcovy smrti. Podívala se před sebe. Spatřila ženu. Bílé vlasy, dlouhé po ramena se jí mírně houpaly na zádech. Stála tam, připravená zneškodnit svým lukem dalšího nepřítele stejně rychle, jako před chvílí dívčina otce. Dívce po tvářích začaly stékat slzy. Pozorně si prohlížela její tvář, ale výsledkem bylo jen hluboké zklamání a šok. Žena na ní upřela své ledově modré oči s tak pronikavým pohledem, že dívka musela instinktivně začít pomalu couvat směrem k lesu. Její pomalé couvání se změnilo v krok a krok se změnil v běh o život. V sekundě jí pohltil les. Běžela hustým a bujným porostem, který se nyní kymácel v rytmu větru a přívalů dešťě. Dívka se ani neohlížela, jen běžela. Běžela skoro tak rychle, že za ní zůstávala jen rozmazaná šmouha. Běžela, jako by před něčím utíkala. Za dívkou se mihl stín. Děvče jej zahlédlo a viditelně zpozornělo. Malinko zpomalilo a po chvíli úplně zastavilo. Vyplašeně se ohlíželo do všech stran, avšak hrozbu skrývající se za ní, ve stínu stromu, nezahlédlo. Ozvalo se prasknutí větvičky. Dívka se prudce otočila, ale nebyla dost rychlá. Do hrudi se jí zabodl šíp, stejného vzhledu, jako ten, který byl mířený na jejího otce. Sklonila hlavu. Z rány začala po pramíncích vytékat krev. Dívka vzhlédla a naposledy se zadívala do těch očí. Bezcitný, ani s náznakem nějákých citů. Do očí své matky.

* * *

S výkřikem jsem se probudila do reality. Prudce jsem se posadila a snažila se zklidnit svůj dech. Podívala jsem se na hodiny. 4:57. Nemělo cenu zkoušet usnout, protože jsem věděla, jak by to dopadlo. Vstala jsem ze své postele a zamířila přes pokoj ke dveřím od koupelny. Otevřela jsem je a vešla do mé nejoblíbenějsí místnosti na celém světě. Stáhla jsem ze sebe potem zmáčené tílko a šortky. Otočila jsem se a podívala se do zrcadla na své nahé tělo. Vypadalo dobře, až na jednu věc. Pohledem jsem zabloudila směrem k mým zjizveným zápěstím. Ne, nemusíte být emo, abyste se několikrát podřezávali nebo dokonce si pálili kůži na zápěstí.
Otočila jsem se zpět ke sprše a ponořila se pod ledový proud vody, který ze mě vždy smyl špínu z každodenní noční můry. Cítila jsem, jak mi ledová voda máčí mé nezkrotné ryšavé kadeře, jak stéká po každičkém milimetru mé kůže a jak mě obklopuje. Cítila jsem se v jejím objetí v bezpečí, ale už mi docházel dech a mé plíce se začaly bouřit. Uhnula jsem obličejem z proudu sprchy a zamrkala. Natáhla jsem se po lahvičce kokosového mycího gelu a rozetřela jej po kůži. Tentokrát mě obklopila uklidňující vůně kokosu, kterou jsem prostě zbožňovala.
Znovu jsem zapla sprchu a smyla ze sebe mýdlo. Pak jsem
sprchu - bohužel - defenitivně vypla a utřela se ručníkem krémové barvy. Mokré vlasy jsem si zamotala do turbanu a na sebe si oblékla spodní prádlo, průsvitně tyrkysové volné tílko a černé uplé šortky. Vyšla jsem ven z koupelny a zamířila ven z mého pokoje. Šla jsem po chodbě a rychle seděhla schody do přízemí mého "neskromného" domu. Postavila jsem vodu na kakao, vyndala z poličky hrnek a nasypala do něj hnědý prášek, který byl víc než jen můj oblíbený. Tedy, v kombinaci s vodou, kterou jsem právě nalila do hrnku. Uchopila jsem bílý hrníček za ouško a pomalu se vrátila do mého království.
Položila jsem kakao na stolek a sedla si vedle něj na šedý sedací pytel. Přede mnou se otvíral výhled na dokonalou krajinu. Tajemný, ale přesto nádherný les doplňovalo temně modré nebe poseté miliony stříbrných tečiček. Hvězdy. Jen tak jsem si tady seděla, daleko od středu města, upíjela kakaíčko a přemýšlela, co se asi skrývá v bujném porostu lesa. Vlci a lišky? Medvědi? Srnky a jeleni? Nebo možná žena z mých snů. Bezděky jsem si sáhla na svou hruď. Ne, zavrtěla jsem hlavou. Tohle si nechám na jindy.