Houslistka

A další překvápko

"Mohu si oslavenkyni na chvilku půjčit?" Oh, bože, díky! Záchrana! Takovým způsobem podaná prosba byla téměř neodmítnutelná a vzhledem k mému ohroženému duševnímu zdraví přišla právě včas.

"Mockrát děkuju, Matte." Samozřejmě, že jsem mu poděkovala až v bezpečné vzdálenosti od těch starých fúrií. Při vzpomínce na jejich nepříjemné dotazy jsem se otřepala a šla dál s Mattem před dům.

"Musím tě zklamat. Ukradl jsem si tě z čistě sobeckých důvodů." Byla jsem zvědavá, co mi chce. Posadili jsme se na schody verandy.

"O čem jsi se mnou tedy chtěl mluvit?" pobídla jsem ho, když se k ničemu neměl.

"Myslím... Myslím, že ti nejdřív dám dárek." zasmál se, vyndal z kapsy malou krabičku a podal mi ji. Dneska jsem dostala na můj vkus až moc dárků, ale jen tři mi udělali opravdovou radost. Housle od taťky, knížka od Claire a tenhle stříbrný řetízek s bohatě zdobeným kulatým přívěškem.

"Je to medailon." vysvětlil. Otevřela jsem ho a našla tam miniaturní fotku Claire a taťky na jedné straně a jeho na  straně druhé. 

"No. Jestli ti tam vadím, stačí říct, ale..." 

"Ne." zarazila jsem ho hned. Úlevně se usmál a mě tak hned úsměvem nakazil.

"To jsem rád. Tím se dostávám k tomu, o čem jsem s tebou chtěl mluvit." Asi pět minut bylo ticho.

"A to?" pobídla jsem ho, když na můj vkus dlouho civěl na své sepjaté ruce. Vypadalo to, že jsem ho vyrušila z nějakého vnitřního boje, jak s sebou polekaně trhl. 

"Oh, jasně." nervózně se zasmál. Byla jsem napnutá jako struna. Nikdy neměl problém s vyjadřováním.

"Vzpomínáš, jak jsme se potkali?" 

"Jak by ne? Bylo to před jedenácti lety. Obsadil jsi můj strom." Obvinila jsem ho opět a hraně jsem se na něj zamračila. 

"Jasně. Tvůj strom." Zasmál se. "Já jsem tam byl první a tys mě málem shodila." Vrátil mi se stejným tónem ukřivdění, jaký jsem předchvilkou použila já.

"Tak jo. Už jsem se ti omluvila, ne?" Zvedla jsem ruce v obranném gestu. 

"Nezačal jsem s tím proto, abychom se o tom zas dohadovali, ale proto, co jsme si tam řekli." vysvětlil. Nevěděla jsem o čem mluví. Bylo to dávno.

"Tenkrát jsem ti řekl, spoustu hrozných věcí, ale za tu nejhorší lež považuji to, když jsem ti řekl, že tě nenávidím." Pořád jsem nevěděla, proč mi to říká.

"Ehm, Matte, myslím, že od té doby..."

"Nech mě domluvit." přerušil mě. "Za ta léta jsme se ale dovedli spřátelit a já postupně poznával jak jsi neobyčejná. Začal jsem tě mít rád." 

"Oh. Jasně. Chápu. Já tě mám taky ráda." zasmála jsem se. Nevěděla jsem, že tak nostalgický.

"Ne, Faith. Nechápeš." ujistil mě. "Miluju tě."

Tak a s touhle bombou končíme. Pardon. Nemohla jsem si odpustit závěrečnou hlášku z TopGearu. Žádný strach. Jsme teprve na začátku. Zajímalo by mě, jak si myslíte, že Faith bude reagovat. Upřímně, sama ještě nevím. :D