,,Just friends" my sweeatheart...

Nemyslíš to vážně?... Part 2

,,Lex," řekl nesměle a podíval se na mi do očí, ,, já ti musím něco říct."

Proč já husa s ním chodila vůbec ven?! Hned jak to dořekl se mi rozklepaly ruce, jestli to vysloví asi uteču, nechci to slyšet. Teda jednou jo, ale teď ne, nejsem si jistá jestli já ho taky. Ano, bavím se o tom slovu, které chce slyšet každá dívka od toho pravého, jenže tohle jsem já Lexie Bloorová, která asi není jako každá jiná. Nadechl se a pak vydechl a pak chtěl začít. Já k němu přišla a dala jsem mu prst na ústa na znamení toho, že má mlčet. Smutně se na mě podíval, otočil se, ruce si dal do kapes teplé zimní bundy a odcházel a já doufala, že už ho aspoň zase na pár dní neuvidím asi jsem v tu dobu potřebovala čas. Bydlel ve vedlejší ulici a protože jsem se bála, že ho brzy dojdu vzala jsem to oklikou, ale za nedlouho jsem toho litovala bylo totiž  pod nulou a když jsem přišla domů necítila jsem už vůbec nic. Sakra to už je tolik hodin? To zase bude řečí... no nevadí. V kuchyni, mamka vařila zrovna večeři a tak jsem se rozhodla, že jí pomůžu, aspoň na něj nebudu tolik myslet...

,,Mami, můžu ti s něčím pomoct nebo tak?,"zavrtěla hlavou na nesouhlas, a tak jsem z kuchyně odešla do mojí koupelny a nechala jsem si napustit  vanu horkou vodou, to je přesně to, co potřebuji...

Když, jsem se vysvlékla i hned jsem si vlezla do vany a zavřela jsem oči. Jemné klepání, mě  je ale vzápětí donutilo otevřít. 

,, Minutku jen si přes sebe přehodím župan," zamumlala  jsem a oblékla  jsem  si přes sebe můj modrý chlupatý župan, který jsem dostala minulý rok k Vánocům od babičky. A poté jsem dveře otevřela.

,, Byl tu nějaký chlapec," začala mamka a mě bylo jasné, že mluví o Andrewovi, pokračovala ,, Byl moc milý, ale taky byl nějaký skleslý řekl mi, že ti mám tohle dát, měl docela na spěch myslím, že ho čekala rodina v autě před domem.Podala mi malou obálku, nechápala jsem. ,, Pak přijď dolů, večeře už je hotová," usmála se na mě a pohladila mě po vlasech. Obálku jsem nechala na nočním stole v mém pokoji, oblékla  jsem se do čistých věcí a pak jsem šla na večeři.

,,Jídlo bylo výborné, děkuju mami," zvedla jsem se od jídelního stolu a odkráčela jsem k sobě. Rozvalila jsem se na postel a vzala jsem obálku do ruky. Celá roztřesená jsem ji, ale vrátila zpět. A takhle pořád dokola, než jsem úplně sebrala všechnu odvahu a otevřela jsem ji.

Omlouvám  se , já tě asi vyděsil ale já se do tebe asi zamiloval, vážně ano, za tak krátkou dobu Lexie , miluju tě ...četla jsem řádky napsané jeho rukou. Budu čekat u staré lavičky do 19:15 pak odjíždím a už mě nikdy neuvidíš, stěhujeme se já nevěděl jak ti to říct...  

Sakra, ne tohle ne...... Hodiny,kde mám ten mobil, panikařila jsem. Ne tohle ne, prosím 19:30. Třeba tam ještě bude, vyběhla jsem z domu polooblečená s vlasy rozcuchanými jako ježibaba z pohádky, ale bylo mi to jedno, já ho potřebovala stihnout. Cesta, která by mi normálně trvala 5 minut, mi trvala 2 minuty. Ale i tak když jsem doběhla na místo určené v dopise. Nebyl tam až teď mi začalo docházet, co jsem vlastně udělala a jak moc jsem ublížila sobě a taky jemu. Posadila jsem na lavičku, kolena jsem si přitáhla k sobě a na plno jsem se rozbrečela.