Epilog

130 16 0
                                    

Dylan toho dne, co dostal dopis od Crystal, zničený. On jí na tolik miloval, ale přesto nedokázal za ní jít do nebe. On nemohl za to, že nechodila na prohlídky. Nemohl za to, že měla rakovinu, která už se nedala vyléčit. Ale pořád cítil vinu. Cítil se vinný.

Byl na dně. Popíjel whiskey u baru a povídal si s barmanem.

Do baru přišla nádherná dívka, ale on by teď neměl myslet na jinou. I když ho podváděla.

Crystal byla egoistická dívka. Nevěrná a byla to psychopat. Jenom proto, že jí koupil oříškovou čokoládu místo nugátu se pořezala. Nechápal jak se do takové mohl někdy zamilovat.

Oklamal ho její nevinný vzhled. Každý vidí jenom to, co chce. A potom, až pozná pravdu, nechce tomu věřit.

Dívka přišla za ním a celý zbytek dne si s ním povídala. Jmenovala se Susan. Byla to černovláska, milovala zvířata a rodinný život. Začal se s ní scházet častěji až za 2 roky hledala Susan nějaké krásné svatební šaty. O rok později zase kočárek pro dvojčata.

Dylan byl konečně doopravdy šťastný. A rozhodl se, že už nikdy žádné básně psát nebude.

Nechtěl si zničit to jediné štěstí, které kdy měl v životě.

Poems (CZ story- Dylan O'Brien) «Dokončeno»Kde žijí příběhy. Začni objevovat