M.A.N.I.A.X

Prolog

Před sedmnácti lety...

                 „Theo ne! Prosím přestaň, hrozně to bolí, jsi opilý, zabiješ naše dítě!"

„Myslíš toho malého spratka, co v tobě roste a brzy se narodí? Není to nic jiného než malý fakan, který bude jen křičet, ječet a nechávat po sobě jen bordel! Nikdy jsem žádnýho parchanta nechtěl!"

                „Ale mě si říkal, že mě miluješ! Že miluješ i naše dítě."

„Nikdy jsem ho nechtěl."

                „Lžeš!" Vyhrkla žena na svého manžela, který ji v následující vteřině popadl pod krkem. „Co jsi říkala, má drahá?"

„Lžeš."

               „Ne drahoušku, já nikdy nelžu. Nyní ti dám takový návrh."

„Návrh?"

                „Ano, vyříznu ti toho malého parchanta z těla a budeme si žít jako předtím, co ty na to?" Theo povolil stisk na manželčině krku a poodstoupil od ní několik kroků, aby jí viděl do očí a vyslechl si její odpověď. Však, co uslyšel, ho nepotěšilo. „Ne, to dítě je pro mě uzlíček štěstí, nikdy bych ho za nic nevyměnila je to jediné štěstí, co mě dělá šťastnou od naší svatby. A taky mi to dítě nikdo nevezme, sbohem Theo." Sebrala se a zmizela v temných ulicích New Yorku. „stejně neutečeš daleko, já si tě najdu a pak zabiju i tebe, drahoušku měla jsi na výběr, ale rozhodla jsi se po svém."

***

O tři dny poté...

                „George, prosím slib mi, že uchráníš moje děťátko, mou drahou holčičku, před svým bratrem. Je to zrůda. Jak jsem jsi mohla myslet, že by mě mohl milovat, že by mohl milovat naše dítě! Najde si ke mně cestu a zabije mě! Slib mi, že ten malý uzlíček štěstí před ním uchráníš."

„ Ale, co ty?"

               „Je to pro mé dítě. Zemřu tím ho ocháním, zemřu s klidem, že mé dítě žije a bude dobře vychováváno, že bude v dobrých rukou svého strýce."

„Amélie."

               „George, já to musím udělat. Nastal můj čas. Jen než zemřu pod rukama svého manžela, tvého bratra mi slib, že se o ní postaráš! Že se o mou malou Rosse postaráš, budeš ji opatrovat, naučíš jí bojovat proti lidem jako je její otec."

„Mary ji přijme jako vlastní, vždy chtěla dceru, jenže máme štěstí na chlapce. A slibuju ti, že o ní bude dobře postaráno. Bude úžasný člen rodiny."

                „Cítím její sílu, bude z ní jednou velký člověk."

„Věřím, ale nechceš si to ještě rozmyslet? Bylo by tu místo pro vás obě! Ochránil bych vás před svým bratrem."

                   „Nenáviděl by tě!"

„No a co!"

„To já nechci! Nechci, aby ti, nebo tvé rodině mé dceři ublížil, kvůli mně!" A ten moment Amélie padla k zemi s prostřelenou lebkou. A poslední co viděla, byl hlaveň Theovi zbraně.

Takže doufám, že se vám první část tohoto příběhu líbila. Co byste řekli, kdybych vám řekla, že sourozenci Galvanovi byli tři? A, že malá Rosse přežila? :D