M.A.N.I.A.X

- 1. -

Ve videoklipu je Rossiino rudé autíčko:D

O 17 let později (Současnost)...

                         Mé jméno? Nevím pod, kterým mě znáte vy, ale mám hodně přezdívek. Jedna z nich je například tichá smrt, nebo Rozparovačův potomek, jenže to je jen přezdívka. Doopravdy se jmenuju Rosse White a jsem (ne)obyčejnou sedmnáctiletou dívkou, která od narození žije u svého strýce. Chcete znát důvod? Je prostý, nebo taky docela šílený... Sama jsem nechápala, jak to mohl udělat, jak můj vlastní otec, kterého jsem nikdy nepoznala, zabil mou matku jen několik dnů po porodu! Přesněji to neznám, ale vím, že až se s ním jednou setkám, bude litovat za své činy a bude se plazit po kolenou a prosit o svou smrt... Zemře strašnou, pomalou a bolestivou smrtí. HRA ZAČÍNÁ!

                         Pomalu jsem se probudila do krásného letního dne. Je 1. Července a včera nám skončila škola, což mě přivádí k další věci! Jsou tu prázdniny. Dva měsíce plné sluníčka, pláží, nezákonných závodů aut, večírků, ale také hodně práce v rodinné firmě. Vymáhání půjčených peněz, přestřelky a tajné operace s strýcovým dobrým přítelem Gordonem. Naposledy jsem ho viděla jako malá a nyní mu budu pomáhat na nějakém případu. Jsem z toho nadšená. Nájemní vražedkyně je nadšená, že bude moci pomoci policii? To je zvrácený, ale to je jedno v Gothamu přeci nikdo neví, že je vrah, ne? Odhodila jsem pokrývku stranou a konečně vstala z rozehřáté postele. Opustila pokoj a sešla jsem schody do haly. Víte, co mě překvapuje? Nikdo tu není až na doktora Quinna a mého strýce, který jako vždy seděl v jídelně nad novinami a šálkem dobré kávy. "Dobré ráno strejdo, Qiunne." Oba zdvihli hlavu od svých povinností a i oba odvětili jednohlasně na můj pozdrav. "Dobrý..."

"Kde jsou kluci?"

                       "Jsi ranní ptáče Rosse, chlapci ještě spí. Je vidět, že vám skončila škola."

"Jasně...Takže, co je na plánu dne?" Optala jsem se a nyní už strýc odložil noviny stranou a usrkl své kávy. "Dnes máš volno, Gordon přijede až v osm večer."

"Jasně, můžu vyrazit na pláž?"
                       "Jistě, že ano je léto, jsou prázdniny."

"Takže já mizím!" Zdvihla jsem se od stolu, aniž bych se nasnídala a namířila si to do garáže za mým miláčkem. Miluju auta. Avšak mě zastavil strýcův hlas: "Rosse!"

"Ano?"

                    "Co snídaně!"

"Nemám hlad."

                     "Musíš jíst."

"Dobrá." Vrátila jsem se ke stolu a popadla jedno červené jablko z mísy plné ovoce. "Vidíš? Vzala jsem si jablko sním ho při cestě." Obvykle snídám, ale dnes jsem potřebovala pryč z domu. Je léto.

                   "Fajn... A Rosse?"

"Hmmm?"

                   "Žádné blbosti."