Život ve stínu (I)

Prolog

Samota. Věc, ze které mívám skutečně strach. Bojím se, že nakonec tu zbydu jen já a to úplně sama. Neznám svou rodinu. Všichni kolem jsou tvrdí a neústupní. Na vztahy tu nikdo nemá čas. Každý se zabývá jen tvrdým výcvikem. Každý chce být nejlepší. Každý se chce stát Temným bojovníkem.

Jmenuji se Gabriella. Je mi čtrnáct let a žiji v táboře temnoty. Mám tmavě hnědé vlasy, šedé oči a sněhově bílou pleť. Neznám svoji rodinu. Když mi byli tři roky, Temní bojovníci mě unesli a od té doby vyrůstám v táboře. Jediný člověk, který mi je skutečně blízký je můj nejlepší kamarád Henry. Blonďatý hubený chlapec s krásně modrýma očima, které mají takovou zvláštní jasnou jiskřičku. Temní bojovníci z něho vychovali tvrdého rváče, který se nebojí protivníka propíchnout ostrou kudlou. Je vynikající v boji na blízko a často z něho jde pořádný strach.
To ovšem mnoho lidí říká i o mně. Já jsem naopak dobrá v boji na dálku. Nejlépe se mi bojuje s lukem a šípy, nebo s pistolí. Mám ovšem jednu chybu, kterou by Temný bojovník mít neměl. Nenávidím zabíjení a násilí. Nedokážu ani zabít veverku, aniž bych potom neměla výčitky svědomí.
Někteří tomu říkají strach, jiní slabost a jiní zase soucit. Je ale jisté, že nic z toho nemá v táboře temnoty místo.
Výcvik je opravdu tvrdý. Každé dítě už od malička musí čelit nebezpečím, kterých by se obvykle děsil i dospělý chlap. Výcvik obvykle začíná tím, že si dítě vyzkouší všechny druhy zbraní a ta, se kterou mu to jde nejlépe mu prakticky přiroste k ruce. To dítě, které není schopné výcvik zvládnout buď zabijí, nebo ho uprostřed noci dají před dveře nějaké chudé rodiny.
Nikdo neví, proč Temní bojovníci unáší děti z domova, ani kdo je posílá. Nejspíš je ale něco většího, než Tábor temnoty.
V táboře je sedm dívek mladších osmnácti let a patnáct chlapců. Dívky musí nosit obyčejný culík, těžké černé kožené boty, černé kalhoty, bílé triko a koženou bundu. Chlapci zase černé pohory, tmavě šedé kalhoty, bílé triko a černou mikinu.
Často uvažuji o tom, proč zrovna já musím mít takový život. Proč nemůžu být normální dívka? Ne. Já musím být srab, který má celý život od začátku do konce přesně naplánovaný. A navíc nikdo z nás neví, co je skutečné poslání Temných bojovníků.