** Samantha...♥ **

348 16 5
                                    


„Nialle můžeš si prosím už sednout, znervózňuješ mě" chytnu Nialla za ruku a stáhnu ho vedle sebe na pohovku. Jsme právě v čekárně před ordinací mého gynekologa a Niall už skoro dvacet minut tu přechází jak lev v kleci. Absolutně nevím kvůli čemu je tak nervní, když je to jen další prohlídka a ultrazvuk.

„Promiň zlato promiň" začne se omlouvat a usadí se vedle mě. Ale hned jak dosedne začne si poklepávat rukama nějakou melodii do rytmu a klepat nohou. To už je snad lepší když chodí sem a tam pomyslím si a rychle ho za ty ruce chytím a on se na mě udiveně podívá.

„Zlato prosím klid, z čeho jsi tak nervózní. Zrovna ty to já bych měla být nemyslíš" usměji se na něj a on se konečně uvolní a opře se ale mojí ruku nepouští. „Já jen bych chtěl už konečně vědět co to bude, to čekání je nekonečné" musím se usmát nad tou jeho nedočkavostí, ale už ho stačím jen poklepat po noze jelikož mě sestra volá do ordinace. 

Když mi doktor provede obvyklá vyšetření pochválí mě jelikož váha stoupla jen o kilo a všechno je v nejlepším pořádku odebereme se k ultrazvuku ke kterému sestřička zavolá i Nialla. Ten se přižene jak velká voda a potom co se pozdraví s doktorem usedá vedle mého lehátka tak aby vyděl na obrazovku a chytá mě za ruku. Bože je tak roztomilí když je na něco natěšený.

Doktor jezdí sondou po mém břiše a mi můžeme sledovat ten náš zázrak. A pak to přijde, konečně se prcek natočí k nám a doktor se zaraduje. „No pane Horane a slečno Pokorna mám pro vás dobrou zprávu bude to holčička. Budete mít malou slečnu Horanovou" obrátí se na nás a já sleduji jak se na Niallově obličeji usazuje blažený výraz. Ano bude mít svou vysněnou princeznu naši Samanthu.

Poté co se rozloučíme s doktorem a ze sestrami vyrazíme na malí oběd do naší oblíbené restaurace jak jinak než do Nando's. No je pravda, že jsem si jí také oblíbila ono to ani jinak nejde. Po cestě ještě volám mámě a bráchovy abych jim tu novinu sdělila a pak se otáčím na Nialla, kterému ještě pořád nezmizel z obličeje ten blažený úsměv.

„Zlato mám to zavolat klukům nebo jim to chceš říct sám" obrátím se na něj s otázkou ale on mě nevnímá takže do něj musím trochu strčit jelikož je duchem úplně mimo a on se na mě trochu zmateně otočí. „Co..chtěla jsi něco miláčku" vypadne z něj a já se musím začít smát. „Zlato co jsme vyjeli od doktora jsi duchem mimo. Ptám se jestli to zavoláš klukům ty nebo mám já nebo jak jim to chceš sdělit" zopakuji mu na co jsem se ptala.

„Jo tohle hmmm no víš my jsme se tak jako dohodly, že když se to dneska povede, tak si uspořádáme doma malou oslavu. A až jim zavolám tak bychom se všichni sešli u nás a každý přinese něco pro mimčo, když už konečně víme že to bude naše princezna" vypadne z něj a hned na to se natáhne a pohladí mí bříško a mě daruje jeden ze svých úžasných úsměvů, ale tentokrát se mu na tváři usadí i výraz toho jak je pyšný sám na sebe *to jsme to dobře vymyslel viď.*

„No to je fajn jen mě se nic neřeklo jako vždy" dělám na oko uraženou, abych ho trochu poškádlila, ale mám co dělat abych se nezačala smát, když vidím jeho najednou zmatený výraz. Mezitím dorazíme k Nando's, a když mi Niall pomáhá z auta ještě pořád s tím ztrápeným výrazem konečně se neudržím a přitáhnu si ho o polibku (což se neobejde bez cvakání foťáku všudypřítomných fotografů jak jinak, skoro pořád je nám někdo v patách) a pak ho pustím a usměju se na něj a on se konečně uvolní.

„Já už myslel, že se opravdu zlobíš chtěl jsem tě potěšit zlato" dává mi ruku kolem pasu a společně se vydáváme do restaurace. Je pravda už mi trochu víc vyhládlo. Během jídla jsme rozdali pár podpisů a vyfotili se s několika mladšími fanynkami. Niall se s nimi cítí uvolněnější čehož si nejde nevšimnout. Z dětmi je víc svůj. Bude z něj skvělý táta.

Niall mezitím obvolal celou naší partu a jelikož už dneska bylo trochu pozdě, dohodly jsme se, že to necháme na další den což byla sobota a výjimečně nemá nikdo z nás žádné povinnosti.„Myslí, že bychom to mohli dát na twitter co myslíš miláčku, chtěl bych se pochlubit" zubí se na mě Niall po cestě domů, a já mu nemůžu odmítnout. Je tak šťastný a já vlastně s ním. 

Když dorazíme domů hned se vrhne do pokoje a než tam dojdu za ním má v ruce selfie tyč a přitáhne si mě k sobě. Klekne si k mému bříšku a opře si hlavu o můj bok a druhou rukou mě obejme kolem pasu. Já si položím ruku na bříško a druhou lehce na jeho hlavu a přitom se na něj nepřestávám dívat a usmívám se, když nás Niall vyfotí. Je to krásná fotka.

On jí hned na to sdílí na twitteru a k ní napíše krásný, ale jednoduchý popisek.

@Nathalii13 and Samantha my big love. I love my girls...

Což mluví za vše a skoro okamžitě jak se fotka objeví na twitteru nabíhají komentáře od fanoušků a rettwete je to neuvěřitelné a já se nemůžu vynadívat na to moje zlato jak se culí do telefonu a je šťastný jak bleška.

Lehám si k němu jak mi to jen bříško dovolí a on si mě přitáhne k sobě a věnuje mi polibek do vlasů. Pokládám si hlavu na jeho hruď poslouchám jeho srdce. Položím si ruku na bříško a cítím pohyby maličké a musím se usmát, když vezmu Niallovu ruku a on to cítí také a usmívá se na mě tím svým blaženým úsměvem. Ležíme tak vedle sebe a já si vychutnávám na chvilku ten klid a ten pocit že mám právě u sebe dvě pro mě nejdůležitější osoby mého života. Naší ještě nenarozenou dceru a mého modrookého prince.


Jak říkám je sobota a dneska to jde opět samo. Tak milánkové další díl na světě. Tak zase jak jinak coment & votes díky moc. Mám vás ráda hvězdy moje ♥☻☺

With love...♥♥♥

Nathalii...

STRENGHT OF LOVE *Niall Horan*Kde žijí příběhy. Začni objevovat