Posadila jsem se na hnědou opět moderní pohovku.
Po delší době slyším kroky ze schodů. Aspoň myslím, že to jsou schody. Hlasy. Jeden takovej starší. To bude Michael. A druhý takový mladší. To bude jeho syn.
Jsem zvědavá. HODNĚ zvědavá. Jak asi vypadá? Je hezkej? Proboha přestaň snít o synovi tvého 'únosce', přece mu budeš sloužit. Dělat co on chce... Když jsme u toho co chce... Ne! Jen to ne! Ne!!!
To nemůže!
Jsou tu.
Zvědavost se proměnila v nervozitu.
Zvedla jsem se z pohovky a otočila se k nim čelem.
Wow. Je pěknej. Proboha, horší to být nemůže. Nenávidím svoje podvědomí.
Jen tak jsem tam stála. Nevim co mám říct.
"Bello, to je můj syn."
ČTEŠ
You & Me /w MenT
أدب الهواة🙏 PŘEDEM BYCH RÁDA UPOZORNILA NA PRAVOPISNÉ CHYBY A TAKY NA TO ŽE PŘÍBĚH NEDÁVÁ V MALÝCH ČÁSTECH SMYSL. ZA TOUHLE STORY SI UŽ NESTOJÍM. NECHALA JSEM JÍ ZDE POUZE DÍKY ŽÁDOSTI OSTATNÍCH ČTENÁRU. PROTO VÁS PROSÍM, ABY JSTE VŠE BRALI S REZERVOU. 🙏 Kr...
