Šest kluků a já

Oběť

Ahoj. Jmenuji se Okami Kuro. Jsem středoškolák a je mi šestnáct let. Dnes nastupuji na novou školu, Nižší Střední Teiko. Je to škola se skvělým basketbalovým týmem. To je taky důvod, proč jsem šel na tuhle školu. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a vešel do školy. Byla obrovská, nemohl jsem ani najít svoji třídu. Asi po půl hodině bloudění po škole jsem našel svoji třídu. U ní stál ředitel. Rychle jsem k němu došel.

,,Dobrý den." pozdravil jsem.

,,Ach ty jsi Okami Kuro že? Tak pojď." řekl a vešel do třídy.

Šel jsem hned za ním. Rozhlédl jsem se a na chvíli strnul, protože jsem spatřil doslova obra. Seděl úplně vzadu u okna a díval se na nebe. Vítr si hrál s jeho fialovými vlasy. Počkat, nad čím to zase přemýšlím?? No jednou jsem kluka měl, ale ani jsem to s ním nedělal. Trochu se děsím sám sebe.

,,Tohle je Okami Kuro. Je mu šestnáct a ode dneška bude váš spolužák." řekl ředitel a naznačil mi, ať si sednu.

Jediné volné místo bylo vedle toho fialovovlasého kluka. Všichni mě vyděšené sledovali, až na toho kluka. Jen se díval z okna. Sedl jsem si tedy vedle něj.

,,Ahoj, já jsem Okami a ty?" řekl jsem mile.

,,Murasakibara Atsushi." zamumlal, ani se na mě nepodíval.

Jen jsem zamumlal a dál vnímal hodinu.

...

Stál jsem před tělocvičnou a klepal se jak čivava před lvem. Přihlásil jsem se do basketbalového klubu a dnes mám první tréning. Byl jsem dobrý, ale jakmile mě navštíví nervozita, skončí to vždycky špatně. Nakonec jsem se odhodlal vejít. Páni!! Tělocvična byla obrovská a docela dost plná. Všichni se na mě otočili. Asi ruším. Rychle jsem se zařadil a snažil se propadnout do země. Přežiju tenhle tréning? A co potom ty další??

,,Okami?" uslyšel jsem za sebou a rychle se otočil.

Byl to Murasakibara.

,,Ano?" zamumlal jsem.

,,Pojď se mnou, Aka-chin chce s tebou mluvit." řekl a dal si do pusy další brambůrky.

Otočil jsem se a šel za ním. Vedl mě chodbami školy. Kdybych nešel s ním, určitě bych se stratil. Zastavili jsme až po chvíli u jakých si dveří. Nebyla tu žádná cedulka, která by mi napověděla, kdo je za dveřmi. Atsushi zaklepal a vstoupil. Šel jsem hned za ním, ale nic jsem pres něj neviděl. Obešel jsem ho, abych se mohl rozhlédnout. Byl to malý pokoj. Byly tu jen futony a nějaké věci, které jsem neznal. Uslyšel jsem, jak Atsushi odešel.

,,Ty jsi Okami Kuro?" uslyšel jsem a cukl sebou.

,,A-ano." vykoktal jsem.

,,Bojíš se už teď?" zasmál se.

Jasně že ne ty debile! Přede mnou de objevil asi o půl hlavy menší kluk. Měl červené vlasy. Jeho oči střídali barvu. Teda jen to levé. Z červené na žlutou.

,,Jsi klidný, asi nevíš, co jsme zač." zasmál se znovu.

Jen jsem zavrtěl hlavou.

,,Víš, my jsme gayové."

Co? A to to říká tak klidně??

,,A co já s tím?" odsekl jsem.

,,Ty jsi nyní naše oběť."

Co?? Ucítil jsem, jak mě bere za ruku a háže na futony. Docela ten dopad bolel, ale na to, jak je malej je docela silnej. Zapřel jsem se o lokty.

,,Sakra, co to děláš??!" zařval jsem na něj.

,,Už jsem ti to říkal. Jsi naše oběť." pousmál se.

Tohle je jen takový pokus. :) Mám to naplánovány takže to bude o něco kratší, ale ne vždycky to musí být dlouhý. ;) Tak snad se to bude líbit.