Psychopat

2. kapitola- Mike

Hey guyys! Další díl je tu! (Jó, taky jsem to nečekala.) Jen bych vám ještě chtěla říct, že vlastně o dětských domovech vůbec nic nevím, takže si to budu trošku zkrášlovat. Rozhodně tím nechci nikoho urazit.

Btw, na fotce je moje představa o vzhledu Mika

Svalnatý muž mě drží v náručí a přes celý pokoj zakřičí: ,,Nech ji na pokoji, nic ti neprovedla, to já ti dlužím! Ne ona!" Otočím se směrem, kterým křičí a uvidím černovlasého muže se zbraní v ruce, který míří na štíhlou blonďatou ženu, středně vysoké postavy. Muž se otočí k tomu, co mě drží a zamíří pistolí směrem k nám. Nemůžu mluvit, křičet, kopat nohama, prostě nic. ,,Ano, ona mi nic neudělala, ale nemůžu zabít tebe. Ne když máš moje peníze. Nehledě na to dítě v tvých rukách. Víš jakou mám slabost pro ženy z tvé rodiny. S tou se bude ještě dát dělat věci. Ale neboj. Nejsem pedofil a už vůbec ne nekrofil. Budu si ji šetřit na později. Pokud bude stejně krásná jako její matka, rozhodně mi dobře poslouží." Řekl muž se zbraní v ruce a nahodil ten nejslizčí úsměv, který jsem v životě viděla. Malou holčičku? Její matka? Co se to tu sakra děje? ,,Ne! To neuděláš! Ty bezcitnej hajzle!" Zakřičí na muže ta žena a rozběhne se směrem k němu. Muž se otáčí a vystřelí směrem k té ženě. Její bezvládné tělo se řítí k zemi. ,,Panebože! To ne! Viktorie! Prober se! Prosím!" zakřičel muž, držící mě v náručí, který už se dávno nakláněl nad mrtvým tělem té ženy. Rozhlídnu se kolem sebe, ale ten muž se zbraní, jako by se vypařil. Otočím hlavu zpět na ženu, jejíž obličej se tak podobá tomu mému.

,,Panebože!" vzbudím se s křikem, čím probudím svou spolubydlící Lucy.

,,Co se děje?! Zešílela jsi? Proč křičíš, nevidíš že spím?!" Ozvala se Lucy. Ta nejnamyšlenější holka, kterou jsem v životě potkala.

,,Omlouvám se, měla jsem zase špatný sen."

,,Tak si ty svoje špatný sny nech pro sebe. Já totiž, jak už jsem řekla, spím!" Řekla přesně tím arogantním tónem, který jí tak jde. Protočila jsem nad ní oči a pobrala jsem se do koupelny.

Když jsem se kompletně připravila, bylo 7 hodin a tak jsem se vydala do jídelny na snídani. Až tam jsem se zapřemýšlela nad tím šíleným snem, co se mi dnes zdál. Znava ty samí lidé, znova ten samý děj. Zajímalo by mě, jedtli jsem fakt tak pošahaná a nebo je tohle všechno z nějakého důvodu. No, to druhé tvrzení akorát potvrzuje, že pošahaná opravdu jsem.

Ponořená do svých velmi smysluplných myšlenek jsem vycházela z jídelny, když v tom jsem ucítila náraz, ztratila jsem rovnováhu a padala pomalu ale jistě k zemi. Té jsem se však ani nedotkla, protože mě ten dotyčný chytil a postavil zpět na pevnou zem.

,,Strašně se omlouvám! Vůbec jsem nedávala pozor, kam jdu" začala jsem se omlouvat a zamířila jsem pohledem k tomu dotyčnému. Byl to Mike. Pochybný Mike. Tak se mu tady říká. Je to směšné, celý tenhle pasťák je směšný.

,,V pohodě, vypadá to, že jsi měla asi lepší věci na práci" Utahoval si ze mě? No představte si, že si ze mě doopravdy utahoval.

,, Jo to jsem měla, vlastně jsem zrovna přemýšlela jestli jsem pošahaná nebo ne. Nevíš?" Řekla jsem nevinným hláskem a tím jsem ho, jak to tak vypadalo, asi docela dostala, protože se začal smát na celé kolo. To ale nevěděl, že vlastně mluvím pravdu.

,, Jo, to teda jsi." Odpověděl a natáhl ke mně ruku. ,, Já jsem Mike."

,,Elle. Těší mě." Řekla jsem a usmála jsem se na něj.

,,Wooow! Ty jsi ta Elle, co se s nikým nebaví a všechny nenávidí?" řekl a trochu mě tím zaskočil. Tak takhle se tu o mě mluví? Když se nad tím zamyslím, tak je to vlastně pravda.

,,V celé své kráse." Řekla jsem a udělala jsem poklonu. Mike se začal znovu smát.

,,Tak to si budeme rozumět! Já jsem totiž ten pochybný Mike. Taky nic moc pověst."

,,Proč se ti tak říká?" Vypálila jsem na něj. Občas bych si mohla promyslet co řeknu, než to doopravdy řeknu.

Očividně tu otázku nečekal, protože znervózněl. Uhnul pohledem, zapřemýšlel se, co mi má říct a pak konečně spustil.

,,Párkrát jsem se odsud pokoušel zdrhnout, ale nikdy mi to moc nevyšlo." Tak to určitě, pomyslela jsem si.

" Plánuju to znovu. Už zítra. Tentokrát to mám dost promyšlený, ale nesmíš to nikomu říct ok? Jako by jsme spolu nemluvili." Řekl mi trochu výhružně. Tohle mě teda zaskočilo. Plánuju to znovu. Už zítra. Zírala jsem na něj jak na boha.

,, Neřeknu to, pokud mě vezmeš s sebou!" Tak tohle je nápsd století Smithová.

,,C-cože? Ty chceš jít s-se mnou?" Řekl koktavě jak malá holka.

,,Jasně! Nesnáším to tady. Musím odsud pryč! Prosím!" Skoro jsem mu padla ke kolenům, jak jsem ho přemlouvala.

,,Dobře, dobře! Jen už prosím přestaň. Bolí mě z tebe hlava." Zasmál se. ,,Po škole za mnou přijď do Papírny a domluvíme se. Víš kde to je?"

,,Jojo, vím." Usmála jsem se. Papírna je taková umělecká kavárna. Bylo to moje a Alice oblíbené místo. Od doby, kdy zmizela, jsem tam už nebyla. A teď tam mám schůzku s mým vypadá to novým kamarádem a vyzradí mi své plány, jak utéct! Bože, to je nejlepší den mého života!

Po našem rozhovoru jsem se vydala do školy, kde jsem musela přežít 9 hodin, ale k mému překvapení to tentokrát docela utíkalo. Nejspíš protože jsem se nemohla dočkat odpoledne.

Když odzvonila 9 hodina, sebrala jsem se z lavice a rychlostí blesku jsem vypadla ze školy. Všichni na mě koukali jak na strašidlo, co právě vylítlo ze zrcadla, ale To mně v tu chvíli vůbec netížilo hlavu. Jediný co mě teď zajímalo byl ten záhadný Mike a jeho plán. Což mě vede ještě k jedné věci. I přes Mikovo milé chování nemám úplně dobrý pocit z jeho přítomnosti. Myslím že má nějaké tajemství, na které rozhodně musím přijít! Dál už jsem přemýšlet nemohla, protože jsem se ocitla před vchodem do Papírny a mě zalil strašný pocit nostalgie. Najednou mi bylo úplně na nic, ale to teď musí jít stranou! Protože dámy a pánové, já mám něco lepšího na práci!

A s tímhle pocitem jsem vešla dovnitř.

A máme to tu! AAAA :D Doufám že se vám ta kapitola líbila. Vím, není ultra mega dlouhá, hold se musím ještě rozepsat no. Ale zatím mě to dost baví, což je docela dobře, no ne? No nebudu vás tu zdržovat. See ya u další části! Vaše Anne