Už asi deset minut jen ležím v posteli a totálně nevím, co mám dělat. Nemám tu mobil, nemám tu ani papír, abych na něj něco nakreslila, není tady nic. Proč mi nenechali mobil? A jo, můj mobil má vlastně Luke. Skvělý, vážně skvělý. Nemůžu spát, protože nejsem unavená. Nemůžu vstát, protože nemám sílu a nemůžu utéct, protože jsem napojená na ty různé hadičky a každou chvíli mě kontrolují doktoři.
,,Dobré ráno, jak se máte?" řekne doktor, když příjde do pokoje
,,Zatím to ujde. Nevíte kolik je hodin?" zeptám se ho. Proč se ptám, když mám hodiny před sebou?!
,,Je přesně 8:48" odpoví doktor hned potom, co se podívá na svoje nejspíš hodně drahý hodinky. No jasně, je to doktor, jak jinak. Je teprve osm hodin, za chvíli devět a oni chtějí, abych tady přežila ještě 3 dny. Já tady nevydržím ani dalších 20 sekund, pokud mě nějak nezabaví. Umřu tady nudou! Co bych teď dala za hodinu matematiky. Mohla bych počítát, psát, sedět, čmárat si do sešitu, potichu si povídat se spolužáky, vykřikovat a znervózňovat učitele. Mohla bych dělat tolik věcí a to jen při hodině matiky. Tady nemůžu dělat vůbec nic
,,Takže slečno Susan, doufám, že se brzy uzdravíte" řekl s úsměvem na tváři doktor
,,Ale počkat, já nejsem Susan. Jsem Amy, Amy Gaskarth" řeknu nevěřícným hlasem
,,Mladík, který za námi včera přišel řekl, že se jmenujete Susan Collins. Řekl také, že nás budete pořád přesvědčovat o tom, že se jmenujete Amy, jako ta dívka, kterou unesli z Anglie. Prý jste také psychicky labilní a máte problémy s pamětí a sebekontrolou. Dnes nám pověděla o vašem chování sestřička. Prý jste se pokoušela utéct. Musíte hlavně zůstat klidná. Přeji hodně štěstí, Susan" řekl doktor. Susan Collins?! Kdo mohl říct, že se tak jmenuji? Kurva, Luke. Ten prolhanej zmetek. Až toho sviňáka uvidím, tak ho zabiju
,,Já nejsem psychicky labilní a nemám problémy se sebekontrolou. Ten kluk vám lhal. Já jsem opravdu Amy Gaskarth. Já nejsem žádná Susan Collins!!" řvu na doktora a snažím se ho přesvědčit. Nemůžou přece věřit každému člověku, který příjde a začne si vymýšlet lži. Já myslela, že doktoři jsou chytřejší
,,Varovali nás, že se budete bránit. Hlavně se uklidněte slečno Collins. Musíte se uklidnit a odpočívat" řekl klidným hlasem doktor. Strčte si ty řeči do prdele. Být vámi odejdu z tohoto pokoje, co nejdřív, jinak vám ty vaše hodinky narvu do krku, ať se nimi udávíte
,,Tak dobře. Víte aspoň jak se jmenuje ten "mladík", který za vámi přišel?" zeptám se doktora. Vím, že se jmenuje Luke Hemmings, ale pochybuji, že je tak blbý a řekl svoje pravé jméno. A nebo ano?
,,Jmenuje se Lucas Levine" řekl doktor. Ok, s tím Lucasem není daleko, ale vymyslet si přímení po slavném zpěvákovi. No tak Luku, mohl si to vymyslet líp.
,,Tak Lucas Levine? Jako ten zpěvák Adam Levine?" zeptám se s úšklebkem na tváři
,,Taky mně to přišlo divné, ale říkal, že Adama nezná, prý nejsou příbuzní" řekl s úsměvem na tváři. To je až tak blbej?! Příjde nějakej týpek, který má jako náhodou stejný příjmení jako slavný zpěvák a začne říkat, jak se jmenuji, že jsem psychicky narušená a podobně. Vážně mu to nepříjde ani trochu divný?
,,Vážně vám to nepříjde podezdřelé? Raději budete věřit jemu, že se jmenuje Lucas Levine a mě né, že se jmenuji Amy Gaskarth?!" zařvu na něj. Okay, teď možná vypadám trochu psychicky narušená, ale říkám pravdu. Ten doktor je totálně blbej
,,Uklidněte se slečno. Prodělala jste závažný pád z okna. Nejspíš si nic nepamatujete a jste trochu mimo. Tohle je u lidí s tímhle případem normální. Hlavně se teď nestresujte" řekne doktor zase tím klidným hlasem

ČTEŠ
Stockholm Syndrome [L.H.]
FanfictionZoufalost, strach, bezmoc... Takhle to všechno začíná, ale co když i končí? Mezitím, se však může odehrát něco víc. Láska, radost, štěstí... Ale bude to takhle navždy? Nebo to skončí stejně, jako to kdysi začalo?