One day with FF

1.Kapitola

Ležel jsem ve své posteli a koukal do mobilu. Snažil jsem se najít nějakou zábavu, která by mě dokázala vytrhnout z téhle nudy. Hry na mobilu mi přišly všechny stejné a nudné. Twitter taky neukazoval nic zajímavého nebo nového.

Za hodinu jsme se měli sejít na další trénink, kvůli vydání nového alba. V posledních dnech Hoseok tvrdě makal, aby se zlepšil. Podle mě nebylo nic moc na zlepšování, ale on si to nenechal vymluvit. A ne jen, že dřel na sobě, ale vyžadoval to i po nás. A po mě nejvíc. Pořád chtěl, abych s ním trénoval a mě to čím dál více nebavilo.

Chtěl jsem trochu svobody, chtěl jsem si trochu užívat. Možná jsem si přeci jen neměl vybrat život idola. Zamkl jsem mobil a hodil ho přes pokoj. Neslyšel jsem žádnou velkou ránu, takže nejspíš spadl k Taemu nebo Hobimu na postel. Naštvaně jsem zavrčel a převalil se na posteli.

Proč je to tu tak nudné? Najednou jsem slyšel zavrzání dveří a v další chvíli, jsem cítil, jak na mě někdo skočil. Nesouhlasně jsem zasténal a snažil se tu osobu ze sebe strhnout. „Jimine pojď si se mnou zahrát videohry." z té osoby sálalo štěstí a nutnost se zabavit. „A co Kookie? Ten s tebou vždy hraje." zamumlal jsem. Sice jsem se nudil, ale hrát s Taehyugem videohry je jako za trest. Upřímně jsem se divil Kookovi, že to s ním vydržel hrát skoro každý den. „Kookie je naštvaný. Prohrál za sebou tři hry a nehodlá se mnou hrát dál." zaskučel Tae a konečně ze mě slezl.

„Za hodinu máme stejně trénink, takže to nemá cenu." zamumlal jsem a přehodil si přes hlavu polštář. Zatracená nuda. „Huh? Hobi-hyung ti to neřekl? Včera večer špatně došlápl a má něco s kotníkem, právě je v nemo-" „Cože?! Ten blázen!" vykřikl jsem a začal se převlékat. „Jimine pojď si hrát." zamumlal prosebně Tae a já protočil očima. „Jdu za hyungem. Bože, já mu říkal, ať se tolik nenamáhá." podrážděně jsem zavrčel, nasadil si černou roušku na tvář a vydal se do nemocnice.

Na recepci v nemocnici jsem zjistil, jaký pokoj má hyung a vydal jsem se za ním. Lehce, jen ze slušnosti, jsem zaklepal na dveře a otevřel je. Na posteli u pravé stěny ležel Hobi a něco klikal do mobilu. „Dovol mi říct 'Já to říkal'." zamumlal jsem a jeho pozornost se přesunula na mně. „Jimine? Co tu děláš?" vytřeštil na mě oči a v hlase mu hrálo překvapení. „Co tu dělám? Bože nemůžeš být víc opatrný? Víš, jak jsem se bál?" přišel jsem k němu blíž a káravě na něj hleděl.

„Není to nic, co by tě mělo trápit. Jen to trochu bolí. Doktor řekl, že zítra budu v pořádku, jen čekám, až vyplní papíry." nastínil mi situaci a vřele se na mě usmál. „Nelíbí se mi, jak se přepínáš hyung. Prosím slib mi, že se trochu zklidníš." smutně jsem zamumlal a posadil se na postel vedle něj. „Jimine jsem v pohodě." zas jeden z těch jeho okouzlujících úsměvů. Možná ti na to ostatní členové skočí hyung, ale já ne. Já vím, že je něco špatně.

Po chvíli k nám přišel doktor a nechal Hoseoka podepsat potřebné papíry k propuštění. Vyšli jsme zadním vchodem, aby nás nezpozorovali fanoušci a nastoupili do připraveného auta. Cestu jsme oba strávili potichu. Bylo to u tohoto hyunga nezvyklé, aby byl potichu, což ve mně vzbudilo, ještě větší přesvědčení, že něco není v pořádku. Věděl jsem, že kdybych se zeptal co se děje, neřekl by mi pravdu, akorát by se přede mnou měl více na pozoru.

Po otevření dveří od dormu jsme oba ucítili vůni Jinova jídla a já se začal oblizovat jen z ní. Okamžitě jsem ze sebe strhl mikinu, odhodil ji na věšák a rozběhl se do jídelny. „Už bylo na čase, mysleli jsme, že na vás už čekat nebudeme." usmál se na mě Jin a začal mě i Hoseokovi nandávat na talíř. „To bys neudělal hyung." zasmál se Hoseok, který se zrovna dokulhal do jídelny. „Co řekl doktor?" Jinovi se na tváři odrazila starost. „Zítra to bude v pořádku, budeme moct trénovat." usmál se Hoseok a já si překřížil ruce na hrudi. „Nesouhlasím, měli bychom si vzít vokálové zkoušky. Ne taneční." protestně jsem zamumlal a ostatní přikývli. „Myslím, že s tímhle nám PD-nim vyjde vstříc." usmál se Mon, vytáhl mobil a začal psát zprávu.

Večeře probíhala v klidu, i když jsme dost často slyšeli Hoseokovi protesty, že je v pořádku a že je kravina kvůli tomu měnit plány. Po večeři si kluci šli něco pustit a já si zalezl do pokoje. Neměl jsem nejmenší náladu koukat s klukama. Jelikož dnes byla řada s vybíráním filmu na Kookovi a ten vždy vybere něco, co mě k smrti nudí.

Ani jsem sebou nestihl plácnout na postel a dveře se znovu otevřely. Do pokoje vešel Hoseok a začal šátrat něco ve skříni. „Hyung, já se nudím, zabav mě." podíval jsem se na něj a on se ušklíbl. „Nežádej mě o tyhle věci Jimine. Jinak to dopadne špatně." zamumlal Hoseok a vytáhl tepláky ze skříně, do kterých se začal převlékat. Nechápavě jsem zamrkal, a když si Hobi všiml mého výrazu, pokračoval. „Neřeš to. Prostě si něco přečti." navrhl mi a dal se na odchod k ostatním.

Podrážděně jsem zavrčel a plácl sebou na postel. Všechny knížky co jsou v dormu jsem dávno přečetl. Teda až na ty Joonovi, ale těm bych s největší pravděpodobností nerozuměl. Vytáhl jsem si z kapsy mobil a začal hledat něco na internetu. Po asi půl hodině jsem narazil na fotky členů. Pod tím byl odkaz a k tomu připsané 'Budu ráda když si mojí FF přečtete'. Nuda byla fakt příšerná a tak jsem klikl na odkaz od našeho fanouška.

≈≈≈≈≈≈

Tak máme tu novou, krátkou sérii z pohledu Jimina. Doufám, že se vám zalíbí stejně jako mé další série xD

Budu ráda za každý váš názor v komentářích a vote :3