One day with FF

4.Kapitola

Bylo něco po sedmé večer a já na půl ležel, na půl seděl na posteli. Házel jsem malým míčkem o zeď a vytvářel si, alespoň pro sebe, příjemný a uklidňující rytmus. Můj míček nesledovaly jen mé oči, ale i Hoseokovi. Ležel u sebe v posteli a sledoval míček nebo ťukal něco do mobilu.

Po té co jsme se vrátili z jídla, jsme s Hoseokem zalezli do pokoje a ani jeden nepromluvil. Teda Hoseok se už několikrát nadechl k otázce, ale nikdy jí nevyřkl. Upřímně jsem se neskutečně obával toho, co mu leží na srdci, ale zároveň mě sžírala příšerně velká zvědavost.

Když se Hobi nadechl už asi po desáté, chytl jsem míček a místo do zdi ho hodil po něm. „Co vyvádíš?" zeptal se ublíženě, ale v očích se mu to neodrazilo. „Tak už to řekni. Je otravné poslouchat tvé poraženecké vzdechy, vždy když se nezeptáš." vyčetl jsem mu jeho chování a on nervózně přikývl. „N-no tak tedy Mine?" lehce a roztomile mu přeskočil hlas, když se snažil mluvit. „Co přesně vedlo k tomu, že jsi políbil Kooka? Vím, řekl jsi špatný den, ale přeci jen... Vysvětli mi to." vstal a přisedl si na moji postel. Polil mě studený pot a začal jsem litovat, že jsem ho donutil se zeptat, ale teď nebylo cesty zpět a tomuhle hyungovi jsem věřil asi nejvíce.

„Ten den jsem se příšerně nudil a pak narazil na fanfikci na jikooka. A ta povídka rozhodně nebyla nevinná a prostě jak byl Kook roztomilý, tak jsem to prostě zkusil." vychrlil jsem ze sebe na jeden nádech, a jak nejrychleji jsem mohl. Hoseok na mě překvapeně zíral a pak se zatvářil podezíravě, se špetkou něčeho co jsem nepoznal. „A? Líbilo se ti to s klukem? Myslíš si, že fikce na jikook můžou dopadnout pravdivě?" začal jsem rudnout a uhnul pohledem.

„Abych byl upřímný... líbilo." zamumlal jsem a Hoseok vyvalil oči. „Ale řekl jsi-" „Vím, co jsem řekl!" přerušil jsem Hobiho a mluvil možná víc nahlas, než bylo třeba. „Jak říkám líbilo se mi to, ale to neznamená, že ho mám rád. Teda mám ho rád, ale ne tímhle směrem, asi..." pokračoval jsem už normálním hlasem a doufal, že Hoseoka neznechutím.

Hobi se ušklíbl a naklonil se blíže ke mně. „Pokud jde o fanfikce, tak než jikook preferuji spíše hopemin." zašeptal tak příjemným hlasem, že donutil mé srdce trochu poskočit. A pak když se ke mně přiblížil a spojil naše rty, tak moje srdce přestalo na chvíli bít. Byl jsem překvapený, ale nějakým svým způsobem i potěšený. A právě tenhle pocit mě donutil začít s ním spolupracovat a nakonec jsem mu i obmotal ruce kolem krku. Hobi prohloubil náš polibek a přitáhl si mě blíže k němu.

Hoseokovi rty byly hrozně příjemné a v mém žaludku zanechávaly děsně zvláštní pocit, který jsem si naprosto zamiloval. A to ani nemluvím o tom, jak uměl líbat. Jako by jeho rty přesně vyhovovaly těm mým.

Pomalu jsme se od sebe odtáhli a já se snažil popadnout dech. „H-hyung?" nervózně jsem broukl a on mi s úsměvem prohrábl vlasy. „Je špatné když řeknu, že chci ještě?" cítil jsem horko na svých lících, ale nemohl jsem si pomoc, byl to tak dokonalý pocit. „Dám ti toho, kolik jen budeš chtít." sladce se na mě usmál.

Stáhl si mě k němu na klín a znovu mě políbil. Tentokrát jsem začal, bez rozmyšlení oplácet jeho polibky a zabořil svoje prsty do jeho hnědých a vždy voňavých vlasů. Jeho jazýček jsem pocítil na spodním rtu, tak jsem lehce pootevřel ústa a jeho jazýček se tak vloudil dovnitř mé pusinky. Byl to tak neskutečně dokonalý pocit, pro který jsem prostě nedokázal najít ten správný výraz.

Nakonec jsme se znovu odtrhli pro trochu kyslíku. „Skutečnost je o dost lepší než představa." sladce se usmál, když mě lehounce pohladil po tváři. Pak svým palcem přejel po mém spodním rtu a v očích měl touhu. „Představa? Hyung, ty jsi opravdu něco četl na nás dva?" opatrně jsem se zeptal a jeho úsměv se ještě rozšířil. „Samozřejmě. Přečetl jsem tolik fikcí, jak nás fanoušci různé párují, ale nás dva mám nejraději." upřímně mi odpověděl Hoseok. „Myslím, že i mně se začal ten pár líbit." nesměle jsem mu zamumlal do rtů, než jsem ho políbil.

Odtrhli jsme se, když jsme uslyšeli ránu z pokoje, který sdílí Kook s Monem a následné „Ach..." které znělo... No řekněme, že rozhodně neznělo jako, že se to té osobě nelíbí.

Hobi zakroutil hlavou a nakonec protočil očima. „Kruci Taehyungu dobře víš, že ty stěny nic neudrží." zamumlal pro sebe a já vytřeštil oči. „Tae a Kookie?!?" vylítlo ze mě a Hoseok se ušklíbl. Začali se mi spojovat věci z minulých dnů a mě to začalo dávat smysl.

Po chvíli se ozvalo, jak Kookie zasténal „Tae prosím víc." Hoseok sebral knížku z mého nočního stolku, kterou hodil na zeď, odkud zvuky vycházely. „Ztište se! My to slyšet nepotřebujeme!" zaječel a oba jsme se rozesmáli nad absurditou té situace.

Když jsme se uklidnili, tak mě Hoseok pohladil po tváři a zase se plně věnoval mě. „Jestli chceš, dám ti přečíst mojí oblíbenou." vrátil se k předchozímu tématu a já přikývl. Popravdě jsem se nemohl dočkat, až si po tomhle něco na nás dva přečtu.

Chtěl jsem vyzkoušet víc, než jen líbání s Hobim. Chtěl jsem ho cítit blíž u sebe a právě teď jsem se nemohl dočkat, kam nás dva ty fikce zavedou a jak moc to moje srdce dokáže pobláznit.

≈≈≈≈≈≈

Tak doufám, že se vám tahle série, alespoň trochu líbila. Vím, že byla taková zvláštní a ne moc dobrá, ale snad se někomu líbila XD

Za každý vote a komentář budu ráda. A mé další díla můžete nalézt na mém profilu XD