One day with FF

3.Kapitola

Celý den byl Kookie jako na trní. Vím, že po tom, co jsem včera udělal, bych se mu měl pořádně omluvit, ale nedokázal jsem to. Bál jsem se na něj promluvit a k tomu se nikdy nenaskytl okamžik, kdybychom byli sami, a před klukama jsem to řešit nemohl.

Dnes už podesáté jsme projížděli naší hlavní píseň z nového alba a pokaždé jsme se sekli u toho samého. Pokaždé jsme se sekli u refrénu, když měl zpívat Kook. Pořád pletl text nebo mu ujížděly výšky. Bylo zvláštní, že ten který je obvykle nejméně problémový, dělal jednu chybu za druhou. Dobře jsem věděl, že za to nejspíš může ten incident ze včerejška.

Při další Kookově chybě to Tae nevydržel a vybouchl. „Doprdele Kooku začni se soustředit nebo to nikdy nedoděláme!" rozkřikl se na Kookieho a on chudák naprosto zkameněl. Jeho výraz se změnil, že vypadal jako hromádka neštěstí a nakonec našemu nejmladšímu začaly téct slzy. „J-já se o-omlouvám." zavzlykal a snažil se setřít si slzy, které ale pořád dál tekly.

Všichni jsme na něj nevěřícně hleděli a on začal utíkat pryč. Netušil jsem proč, ale běžel jsem za ním. Možná to bylo, protože mi ho bylo líto, možná to bylo, protože jsem cítil, že za to nějakým způsobem můžu. Ano, cítil jsem se vinen.

Kookie doběhl na záchodky a zamkl se tam. Hned jsem začal bouchat na dveře a prosil ho, ať otevře a po chvíli tak překvapivě učinil. Už mu po tvářičkách netekly slzy, ale měl zarudlé oči od pláče. Vzal jsem ho za ruku a přitáhl jsem si ho do přátelského obětí. „JungKookie omlouvám se za ten včerejšek, nevím, co to do mě vjelo... Byla to chyba a... a přísahám, že se to nebude opakovat. Tak se prosím uklidni." tišivě jsem ho hladil po zádech a on se odtáhl. „To je dobré hyung, každý někdy udělá chybu. Chápu to." smutně se na mě usmál.

„Tak proč jsi dnes tak mimo?" zeptal jsem se a pohladil ho po tváři, opravdu jsem měl rád tohle mládě a nechtěl jsem, aby byl smutný. Kookie se na mě nervózně podíval, jako by nevěděl, jestli by mi to měl říct. „To Taetae..." po chvíli promluvil a než stihl myšlenku dokončit, znovu se rozvzlykal. Opět jsem ho pevně objal a řekl mu, že bude vše dobré.

Tae? Ano to co řekl, bylo dost zlé, ale že by až takhle dokázal rozhodit naše mládě? Než jsem se stihl zeptat, co přesně se stalo s Taem, tak za námi dorazili i ostatní kluci. „Kookie, Tae to tak určitě nemyslel." Jin nejmladšímu rozcuchal vlasy a já ho pořád objímal. „Taehyungu řekni něco." náš leader lehce loktem šťouchl do Taeho a on se zadíval na Kooka v mém náručí.

Tae na nás vrhl naštvaný pohled a zabručel. „Neudělal jsem nic špatného, prostě jsem řekl pravdu. Pořád to kazil." snažil se bránit, bez ohledu na maknaeho city. Kookie se začal lehce klepat, jak zadržoval vzlyky a odtáhl se ode mě. „Má pravdu, omlouvám se. Já-" Kookie se snažil při omluvě nerozbrečet, ale nepovedlo se mu to. Bylo vidět, že Taeho slova Kooka opravdu silně ranily.

„Myslím, že pro dnešek toho bylo dost. Tímhle dnešní zkoušku ukončuju." zavelel Namjoon a Jin chytl Kooka kolem ramen. „Pojď, půjdeme na nějaké dobré jídlo." navrhl radostně Jin a Kookie se znovu podíval na Taeho. Sundal ze sebe Jinovi ruce a zavrtěl hlavou. „Nechci vám kazit zábavu. Dnes nemám náladu. O-omlouvám se." zamumlal a než stihl kdokoli cokoli namítnout, byl už pryč.

„Tae co to kruci bylo?" zavrčel jsem. Ano Kookie byl dnes špatný, ale on byl až moc přísný. „To bych se měl ptát spíš já." Zavrčel Taehyung a já překvapeně zamrkal. „Co? O čem to mluvíš?" zařval jsem naštvaně. „Mluvím o tom včerejšku Jimine." Taehyung vypadal, že vyletí z kůže a já začal rudnout. Byl jsem docela překvapený, že to vytáhl přede všemi.

Taehyung přišel ke mně blíž a vzal mě za tričko, které sevřel v pěst. „Ještě jednou se k němu nějakým podobným způsobem přiblížíš a dopadne to fakt špatně." vyhrožoval mi Tae a pak mě pustil a odešel odtud. Já i ostatní členové jsme nevěřícně koukali. Jak se mohl ten šťastný, milý a vždy dětinský kluk takhle chovat? Nejdřív seřval Kooka, víc než si zasloužil a teď mi vyhrožoval? Jak? A kruci proč?

„Co to přesně mělo znamenat?" divil se Jin a já mu to neměl vůbec za zlé. To co Taehyung teď předvedl, opravdu nikdo nečekal. „A-asi měli oba jen špatný den." zakoktal Hobi a já začal mít podezření, že on ví, o co přesně šlo. „Hyung jestli víš, o co jde tak nám to řekni. Jsme tým, neměli bychom před sebou nic tajit." vrhl jsem na Hoseoka zkoumavý pohled a on sklopil hlavu. „J-já se omlouvám, to nemůžu." potichu zašeptal a přejel si po zátylku.

„Kašlete na to kluci, mám hlad." dnes snad poprvé promluvil Yoongi a pomalu se vydal ven. Skoro všichni byli už pryč a já s Hoseokem jsme se taky pomalu začali rozcházet ven z budovy. Než jsme však stihli někam dojít, Hobi mě chytl za rukáv a zastavil mě. „Včera jsi mi neodpověděl. Co cítíš ke Kookovi?" zvědavě na mě pohlédl a já si skousl ret.

Včera než jsem stihl něco odpovědět, tak přilítl Jin a ptal se proč tu tak silně práskáme dveřmi. My samozřejmě za nic nemohli. Byl to Tae a Kook, kteří jeden po druhém utekli ven.

Předtím mě Jin zachránil, ale teď jsem odpovědět musel.

Pomalu jsem ze sebe sundal Hobiho ruku a upřímně jsem se na něj podíval. „B-byla to chyba, včera jsem neměl dobrý den. Myslím, že se to nebude opakovat. Teda spíše to vím." upřímně jsem odpověděl a doufal, že to co jsem řekl, taky dodržím.

Hoseok se konečně usmál a objal mě kolem ramen. „Tak to jsem rád. Zbytečně by se věci zkomplikovaly." šťastně se na mě usmál a šli jsme za klukama.

Musím, ale přiznat, že jsem byl ze všeho mimo. Proč by se věci zkomplikovaly? Proč se Tae choval jako naprostý debil? A proč tohle celé Kooka tak vykolejilo?

Měl jsem tolik otázek a na žádnou jsem neměl odpověď...

≈≈≈≈≈≈

Tak máme tu předposlední díl XD Jak myslíte, že to nakonec dopadne?

Doufám, že se líbilo a moc děkuji za vote a komentáře u minulého dílu. Jste fakt super :3