Bez soucitu

Úvod

To by se musel stát zázrak, a já bych musela být jiná, asi bych to neměla být ani já. Proč dokáže člověk doopravdy milovat jen jednou v životě? A zamilovat se doho nesprávného? Vždy když mě přesvědčoval o tom, že na ní zapomněl. Stejně si myslím, že v něm zůstalo trochu lásky k ní, a snaží se to zakrýt tou slavnou "nenávistí". Zanechává za sebou důkazy, a nedochází mu, že je vidím a vnímám je a také že mě trápí. Ale zdá se, že nedělá nic pro to, aby mi to ulehčil a aby konečně tu kapitolu nadobro ukončil. Rodiče mi vždy říkali, že nikdo mi za to trápení a pláč nestojí. Myslela jsem si to taky, do doby než jsem poznala hořkou stránku lásky. Té krásné věci, růžové příjemné, nejhezčího pocitu na světě. Takhle jí vnímá hodně lidí, kteří asi doopravdy nikdy nepoznali co je láska zač. Doopravdy je láska hezká věc na povrchu, ale uvnitř hnusně hořká a zlá věc, která ve finále zničí vše co může. Snad bych to nazvala i drogou, ze začátku se toho nemůže nabažit a postupem času se všechno mění, až do fáze která je hodně zvláštní. Né všichni to vydrží. Ale dost povídání o lásce, sama o ní nic nevím spíš jen říkám věci co jsem prožila. A že toho bylo málo. Přála bych si změnit tolik věcí co jsem udělala špatně. Třeba bych pro něho byla víc, než jsem teď...Sedím na verandě a přemýšlím až do rána. Ve škole budu asi hodně unavená, ale spánek by mi momentálně nepomohl. Nemůžu se na nic soustředit, myslím jen na něj, a na to jak ho šíleně miluju. I když vím, že on si myslí že jsem úplně hloupá a věřím mu, věřím mu. Jsem hloupá. Kanape je hezky měkké a zahřívá, poté usínám.