Jokes

...

Tak tohle je fakt silný, i když to není  smíchu, ale k pláči...

  Celý svůj život jsem se styděl za svou matkou. Měla jedno oko, a zdála se mi ošklivá. Bydleli jsme v chudobě. Neměl jsem otce co by vydělával a kdo by dal práci mojí matce, když má jen jedno oko.. Matka se mě snažila oblékat co nejlépe, abych se od ostatních spolužáků ničím nelišil, jenže moje matka se mo
c pěkně neoblékala tak jsem se snažil jí před přáteli schovávat.. Jednou jsem si ale doma zapoměl svačinu, tak mi jí chtěla přinést do školy. Jen co jsem jí uviděl, jak jde ke mě, začal jsem na ní křičet, proč sem chodí a pak jsem utekl. Další den ovšem celá škola mluvila o mé matce, jak je ošklivá a jak má jen jedno oko. Říkal jsem si, kéžby jsem neměl matku jako jsi ty, kéžby jsi umřela.. neřekla nic.
Nepřál jsem si nic jiného, než abych mohl jít pryč, odstěhovat se, daleko od své matky a třeba se oženit..
Už jsem byl na střední škole a odstěhoval jsem
se, pilně jsem se učil a po pár letech se i oženil a odstěhoval do domu ve městě, narodili se nám i děti:) Byl jsem na sebe pyšný, byl jsem pyšný na to, co jsem dokázal.. Jednoho dne zazvonil zvonek a já šel ke dvěřím, děti za mnou přiběhli a stáli u dveří semnou, otevřel jsem je a v nich stála moje matka.. Děti nevěděli kdo ta žena je, děti nevěděly, že je to jejich babička a už vůbec nevěděli, že nějakou babičku mají. Začal jsem do ní strkat, ať odejde, že sem přišla jen aby vyděsila moje děti a zase mě ztrapnila, neřekla nic..
Uplynulo několik let a já šel na setkání absolventů, šel jsem tam rád, protože jsem měl hodně peněz, dobré auto a skvělí život o kterém jsem jim vyprávěl. Setkání bylo zábavné..
Před odjezdem domu jsem se rozhodl se projít po městě, nevím jak se to stalo, ale došel jsem až k domu, k domu kde jsme dřív s matkou bydleli.. Sousedé mě poznali a jeden z nich zamnou i přišel, řekl že matka je mrtvá a že má pro mě dopis, který má matka před smrtí napsala, nejdřív jsem ho nechtěl otevírat, ale nakonec otevřel, psala v něm "Ahoj synku. Omlouvám se za všechno. Za to že jsme ti nemohla dát krásné dětství, za to že ses za mě musel stydět, za to že jsem přišla do vašeho domu.. Nechtěla jsem tvé děti vystrašit, jen je vidět, jsou krásné, vypadají přesně jako ty, hlavně se o ně postarej.. Samozřejmě že si nepamatuješ, ale když jsi byl malý chlapec, měl jsi nehodu a přišel jsi o oko, dala jsem ti svoje, protože pro tvojí záchranu se nic jiného nedalo dělat, je to jediné co jsme pro tebe mohla udělat. A prostě tě miluju nadevšechno na světě. Přeju ti šťastný, úspěšný život, Tvá matka"..