Popular song

Chapter 28 - C'mon

,,Jseš zabalená?" Vtrhl mi do pokoje ve středu ráno v sedm hodin natěšenej Horan, kterej se hned začal točit okolo mého oblečení ležícího vedle smutně vypadajícího kufru. Smutně? Vážně Heed? Jak může vypadat kufr smutně? Zasmálo se mi podvědomí, které mi ještě donedávna vůbec nechybělo.

,,Nejsem, takže mi můžeš pomoc." Zasmála jsme de během toho, co jsem se snažila vyhrabat z až moc vyhřátých přikrývek, které tak moc úžasně voněli. Vážně, třeba bych se mohla dojít na recepci a zeptat se v čem perou. Jo to je vážně chytrej nápad hodnej mě.

,,Pomůžu ti jen z toho důvodu, že je mi líto, že vypadáš tak pomačkaně, a proto ti zabalím mezi tím, co ty budeš ve sprše." Rukou namířil k černým od pohledu těžkým dveřím a hodil po mě to první, co vzal z hromádky oblečení, která byla včera tak pracně složená a dnes by nad ní ohrnulo nos i to největší prase na světe. Problém je ten, že se mi to prase právě házelo věci do kufru.

,,Opatrně, já v tom hodlám ještě chodit." Upozorním ho, když hodí hromátku věcí přes půlku pokoje, při čemž v zavazadlu neskončí ani jeden kousek.

,,Super a teď už jdi." Doslova mě vyhodí z pokoje a zabouchne za mnou dveře. Já jen s úšklebkem přejdu k umyvadlu na které si položím věci a s menším úsměvem si začnu sundavat pyžamo. Líbilo se mi, jak se chová. Nebyl to sice ten milí a přátelský kluk, kterého zná svět, ale i tak mi přišel fajn. Přišel mi jako někdo, kým chce být. S těmito a mnoha dalšími otázkami jsem vlezla pod proud teplé vody. Sprcha dokonale uvolnila mé svaly. Blažený úsměv se objevil na mé tváři a já šáhla po jablečném šampónu. Miluji vůni jablek, ale ještě více miluji maliny. Vždy mi připomenou vekov. Ten klid a ticho tam.

,,Dělej." Otevřeli se dveře a spolu s mým výkřikem se ozvali kroky mířící ke mě.

,,Udělej ještě krok a přísahám, že tě vykastruju." Varovala jsem ho a přes mléčné sklo sprchy jsem se snažila odhadnout co bude dál.

,,Ale notak, nemáš nic co bych ještě neviděl." Zasmál se přešel ke dveřím sprchy. Otevřel je na malou škvírku, ale já je hned zabouchla. Nenechám si lést do sprchy klukem, kterej kdyby neměl tolik štěstí, tak už má minimálně Aids nebo filcky.

,,Fajn řeknu tito přes dveře, ale neuvidíš co jsem ti přinesl a už se nebudeš moct zlobit, když se ti to nebude líbit." I přes sklo jsem viděla, jak se směje. ,,Zapomněla jsi si spodní prádlo." Jakmile to vyslovil jsem rychle otevřela dveře a chytla ty dva kusy oblečení do svých rukou. Se strachem jsme s epodívala na dva titěrné kusy oděvu a pak se podívala na něj. ,,No pěkný." Řekl, když mě sjel pohledem od hlavy až k patě.

,,Úchyle!" Křikla jsem a zavřela mu dveře před nosem.

,,No co? Říkal jsem, že nemáš nic co ostatní." Opřel se čelem o sklo a rukama se zapřel vedle hlavy.

,,Jo, to holku vážně potěší." Zanu se znovu mýt. Bylo mi jedno, že tam pořád stojí i když by nemělo.

,,Tak promiň. Jsi ta největší kost, co jsem za svůj krátký život viděl. Nejradši bych ti ho tam..." Přerušila jsem ho kopnutím do skla.

,,To že jsme kamarádi neznamená, že se s tebou vyspím." Zamraila jsem se na zeď za trubicí, ze které tekla voda a nanesla jsi na ruku trochu sprcháče.

,,Ach a já doufal, že ten výlet s tebou hne a ty mi padneš okolo krku a spolu odjedeme za západem slunce." Začal se smát a rukou bouchal do skla až jsme se bála aby ho nerozbil. A šlo by to vůbec? Šlo by rozbít tuto umělecky nekorektní věc, která by neměla ani existovat? Dobře asi jsem se vážně zbláznila, když tu přemýšlím nad tím, zda by mělo existovat něco tak nepodstatného jako je to hloupé sklo.

,,Ty jsi vtipnej. A teď odejdi, abych se mohla osušit a abychom konečně vyrazili, když jsi mě vzbudil tak brzo." Přikázala jsem mu a doufala, že skutečně odešel, protože jsem už opravdu chtěla vyjít z vody, díky které se mi začali tvořit varhánky na prstech a z vlasů se stala změť donale umyté slámy. Po hmatu jsem našla ručník a omotala jsem si ho kolem těla a další kolem vlasů. Nikdy jsem si vlasy nefénovala, protože jsem pak vždy vypadala jako ovce. Navlékla jsem na sebe černé Skinny a bílé triko Rolling stones. Vypadala jsem jako normální člověk. Jako někdo, kdo ze sebe nemusí dělat každý den klauna. Né že bych neměla ráda hudbu, nebo fanoušky, jen mi vadilo co s tím přichází. Novináři, manažeři, vedení a spousta dalších problémů.

,,Rychle." Křikl na mě Horan a spolu s mými kzúfry odešel z místnosti.

,,Ano mami." Řekla jsem sarkasticky a jen s koženou bundou a baťohem Vans jsem se vydala za ním.

,,Honem." Popohnal mě u dveří hotelu. Všechny kufry už byly v taxíku a jak bylo vidět, tak se čekalo už jen na mě. Mlčky jsme se nechala dotáhnout k tomu žlutému autu a s Niallovou pomocí jsem nastoupila dovnitř. Bylo mi líto opouštět tuto nádhernou zemi. Nikdy jsme nebaly v Německu. A teď se po prozkoumávání této země musíme odjet. Za občasného zatroubení a nadávání řidiče jsme se dostali na letiště, kde to jen žilo. Spousta rodin jezdila na dovolenou do přímořských destinací a někdo jel za rodinou. A kam jsem jela já? Za nějakými cizími lidmi, kterým se nebudu ani líbit. A co když jsou to takový ti lidi co musí být ve všech směrech dokonalí, a pak jim tam vlezu já a zničím jim tu idilku.

,,Budeš se jim líbit." Ozvalo se vedle mě jako by mi četl myšlenky. S mokrýma a ulízanýma vlasama jsem se na něj otočila a doufala v pravdivost jeho slov. Povzbudivě mi zmáčkl rameno a vidal se k terminálu odkud nám letí letadlo. S povdechnutí jsem se vydala za ním ani nevnímala všechny ty kontroli a tak podobně, než jsme nastoupili. V klidu jsme našli naše místa a ignorovali pohledy ostatních. S napnutými svaly jsem čekala na vzlet  a modlila se, abychom nespadli. ,,Ty se bojíš?" Ozval se můj spolucestující, pozvdel pobaveně obočí a otočil se ke mě celým tělem. Nechtěně jsem kývla a dala si ruce na obličej, když jsme viděla, že se chce začít smát. ,,Tak to aby jsi hlavně nemyslela na to, že se letecká havárie nedá přežít. A ani na to, že budeme ve víšce 10 000 metrů a že každá chybička nás může stát život." Prohodil jako by nic.

,,Tak to jsi mě vážně uklidnil." Zaaryla jsem nehty do opěradel po stranách sedaky.

,,I know." Dloubnul mi do tváře prstem a otočil se znovu k okýnku vedle něj.