Popular song

Chapter 24 - Walk

,,Pst." Ozvalo se vedle mého ucha.

,,Pst. Notak." Ten někdo semnou zatřásl. Ignorovala jsem ho a dál se oddávala snu, kde jsem se koupala s Alexem Petyferem.

,,Vstávej!" Ten někdo ze mě strhl deku, čímž zapříčinil můj dnešní střet se zemí.

,,Cože." Zamožourala jsem proti rozmazané siluetě mého útočníka.

,,Už jsi vzhůru?" Naklonila se nade mně blonďatá střapatá hlava páchnoucí po alkoholu.

,,Nialle?" Zvedla jsem se na loktech a dívala se do krví podlitých poměnek.

,,Pojď ven." Zatáhl mě za zápěstí a byly mu někde mé protesty.

,,Co chceš?" Zavrčela jsem na něj a založila si ruce na prsou. Přes zimu jsem moc nevnímala, ale snažila jsem se, když jsem viděla jeho zmučený výraz tváře.

,,Nechceš se jít na chvilku projít?" Také si založil ruce na prsou a upravil si jeho černou košili, která i se přes nedostatek světla třpytila.

,,Proč se chceš projít? To mi to nemůžeš říct tady?" Zakoupil hlavou a chytl mě za už tak dost bolavé zápěstí, na kterém se určitě do zítra vybarví nádherná modřina. Za doprovodu zvědaví pohledů a neprejiciho šeptání jsme došli až do parku, který byl osvětlen příjemnými barevnými světla vyzařující od fontány.

,,Wau." Bylo jediné na co jsem se zmohla.

,,Jo, to jsem taky řekl, když jsem tu byl poprvé." Zasmál se a trochu zapotácel na nohách podpořených pár skleničkami alkoholu.

,,Tak co jsi chtěl?" Posadili jsme se na nejbližší lavičku.

,,Kvůli našemu vztahu." Jeho oči se zaleskly a až s bolavé rychlostí se přesunuli z mého pohledu na mé rty. Nevnímala jsme lidi procházející kolem.

,,Jakém vztahu? Žádný není." Řekla jsme pevně a čekala na jeho odezvu. Nechápala jsem ho. Nechápala jsem celou jeho existenci. O co se tu pro Kristovy rány snaží? Moc dobře ví, že mezi námi žádný vztah není!

,,No já tě mám tak trochu rád." Podrbal se na zátylku a škytl.

,,Aha" Řekla jsem jednoduše a nadzvedla jedno obočí.

,,Jaký aha? Já tady že sebe dělám debil a ty mi řekneš aha?! Ty vážně nejsi normální." Křičel jak kdyby ho na nože brali.

,,Já že nejsem normální? To ty mi tu jako debil vyznáváš city i když se vůbec neznáme. To ty tu jak idiot sedíš na lavičce a smrdíš chlastem na míle daleko. Tak mi řekni kdo je tu normální, protože já fakt už nevím." Házela jsme rukama kolem sebe a snažila se přijít na další kloudný komentář, ale bohužel mě nic nenapadlo, a tak jsme tam jak dvě hromádky neštěstí seděli dál.

,,Promiň." Slyšela jsem najednou z mé pravé strany.

,,Co?" Nechápavě jsem se na něj koukla.

,,Já vím, že jsi o mě myslíš, že jsem děvkař, a tak. Vím že ti nestojím ani za jedno mrknutí oka, ale chci ti říct, že tohle jsem já. Nejsem ten hodnej kluk, kterýho každý miluje. Stay egoistic." Trochu se zasmál. ,,To už nejsem já." Svěsil ramena a lokty se opřel o pokrčená kolena. Každý jeho vlas trčel na jinou stranu a jeho už tak dost bolestně zbarvené oči se lesklý od zbytku alkoholu v jeho těle. Teď vypadal jako malý kluk, který potřebuje zachránit, který potřebuje slyšet, že tu není sám.

,,Není to tak, že bych tě neměla ráda. Jen se stalo něco, kvůli čemu jsem tě anulovala." Uchetla jsem se nad posledním slovem a položila mu ruku na napjaté rameno.

,,A myslíš, že by tu bylo něco, čím bych to mohl napravit?" Rychle vyšvihl hlavu až mě vlasy praštil přes obličej.

,,Já myslím, že jo." Usmála jsem se na něj.

,,Takže kámoši?" Taky se usmál a napřáhl před sebe ruku v tichém uzavření dohody.

,,Takže kámoši." Chytla jsem ho za nabízenou ruku a pomohla mu na slabé nohy. ,,No a jako kámoška ti radím, že by jsi si měl jít lehnout."

,,Fajn kámoško, tak jdem." Pořádně mě chytl za ruku a táhl k hotelu, kde jsme momentálně přibývali.