World of Basketball

1.

Jmenuji se Taya Matsouka, mám dva nevlastní sourozence, Rin Matsouka a Gou Matsouka.

Přijela jsem z Ameriky, kde jsem byla od konce nižší střední Teiko. Teď mám nastoupit na vyšší střední Seirin. Kvůli operaci jsem to musela odložit tréninky basketballu.

Je první den a už jdu pozdě.

„Sakra! Prví den a já nemůžu přijít včas." Dobelhala jsem se před školu a pomalu jsem tam vešla, no, spíš doplahočila o berlích. Cestou se mě každý ptal, jestli se nechci přidat do čtenářského klubu, nebo někam jinam. Procházela jsem kolem zápisu do basketbalového klubu, pozastavila jsem se, ale hned na mě někdo zahučel.

„Uhni mi z cesty, holka neumí hrát basket." Podívala jsem se za sebe a myslela jsem, že se mi to zdá. Americký přízvuk, vysoké postavy kolem 190 centimetrů, rudé vlasy. To není možné! Vzpamatovala jsem se a šla jsem dál. Kousek od nich jsem se zastavila a poprosila toho brejlouna o pomoc.

„Prosím tě, promiň, že tě otravuji, ale nemohl by jsi mi pomoct najít cestu k řediteli?" Mile jsem se na něj usmála a přikývl mi.

„Jistě. Jsem Hyuga Junpei, kapitán basketbalového týmu." Kývla jsem a sundala jsem si kapuci.

„Taya Matsouka, teší mě." Dovedl mě před ředitelnu a rozloučil se se mnou. „Ještě jednou děkuji." Vešla jsem do ředitelny a podepsala veškeré papíry a vyzvedla si uniformu.

„Em... mám menší problém. Nemohla bych dostat místo sukně kalhoty? Určitě to pochopíte."

Ředitel přikývl a vyměnil mi to.

„Děkuji." Šla jsem do třídy. Učiteli jsem dala papírek od mého bratra a odešla jsem, nepředstavovala jsem se ani nic. Všimla jsem si, že ve třídě sedel ten Američan. Bloudila jsem po škole, dokud jsem nevrazila do někoho.

„Ahoj Tayo." Byl to Hyuga

„Ahoj, promiň, nedávala jsem pozor." Usmál se a pomohl mi ze země.

„V pohodě. Nechceš se přijít podívat na náš trénink? Budeme testovat nováčky." Usmála jsem se.

„Mám čas, než pro mě dojde bratr, tak bych mohla."

„Super." Nasadila jsem si kapuci a šla jsem za ním. Došli jsme do tělocvičny a já se usadila na menším podiu. Hyuga mezitím házel na koš a poté se podíval na mě.

„Chceš si hodit?" Přikývla jsem a došla jsem tam. Podala jsem mu berle a vzala si míč. Váhu jsem přenesla na pravou nohu, abych zatížila tu zdravou. Hodila jsem čistěj koš.

„To muselo být štěstí. Ještě jednou." Podal mi míč a znovu jsem hodila čistej.

„Dobře. Řekni mi něco o sobě." Dal mi berle a šli jsme k podiu.