Mladá dívka která zná celou Kiseki no Sedai. Kvůli úrazu si dala v basketballu menší pauzu. Ale každou chvíli se nachomítne k streetballu.
Co se stane, když proti každému nastoupí v zápase?
Co na to členové Kiseki no Sedai?
Zastavili jsme před luxusní restaurací. Čekal tam na nás otec. Rin vystoupil směrem k chodníku a já z druhé strany, abych nebyla otci hned na očích. Otec si mezitím povídal s Rinem. Obešla jsem záď auta a přišla k otci, tvářila jsem se mile. Přistoupila jsme k němu a přemohla jsme se. Políbila jsem ho na líce.
„Dobrý večer otče." Byl překvapený, jak z mého chování, tak z oblečení.
„Ahoj zlatíčko. Je ti lépe?" Přikývla jsem na souhlas.
„Mám se lépe, děkuji za optání." DělámtoproRina. Stále jsem si to opakovala dokola. Otevřel mi dveře a nechal mě projít. Otec rezervoval stůl pro tři u akvária. Rin si hrál na gentlemana. Odsunul židli a počkal, než si sednu, prostě veškeré ty formality. Objednali jsme si a přitom si povídali, teda povídal s Rin s otcem, já jsem odpovídala jen na otázky směrované na mou osobu. Ale když přišlo na téma, které se týkalo mě, tak jsem to už nevydržela. Zvedla jsme se a omluvila se. Rin chtěl jít za mnou, ale položila jsme mu ruku na rameno.
„Ty tu zůstaň, budu v pořádku." Naklonila jsem se k němu a políbila ho na líce a do ucha mu pošeptala.
„Zítra se uvidíme, dobrou noc." Odešla jsem. Šla jsem do parku, byl tam venkovní klub a kousek od něj bylo streetballové hřiště. Prohlédla jsem si park. Jsou u U- rampy, prostě menší skate park ve velkém parku. Sedla jsem si na lavičku u hřište, doléhala ke mně hudba s klubu. Přemýšlela jsem, jestli jsem udělala dobře, když jsem se vrátila zpět do Japonska, ještě jsem ani nezačala a už mám pochybnosti.
Moji pozornost přitáhl vysoký červenovlasý mladík, začal si házet na koš. Přišla jsem k němu a poprosila ho, jestli by mi nepřihrál míč. Otočil se na mě, ale do obličeje jsem mu neviděla, jelikož stál ve světle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„To si ze mě děláš srandu? Myslíš si, že holce na šteklích přihraju? Moc si myslíš. Jestli chceš míč, tak mi ho musíš vzít." Přikývla jsem.
„Dobře, ale potom nebuď překvapený." Prsten jsem si připnula zpět na řetízek, dala si dolů boty.
„Už jsi připravená?" Přikývla jsem a postavila se do obranného postoje. On jen tak ledabyle dribloval. Využila jsem příležitost, ukradla jsem mu míč, okamžitě běžela na smeč a zavěsila se na koš. Jakmile jsem seskočila, tak mi zřejmě viděl do obličeje a někoho mu připomínám, nebo ztuhl úžasem. Konečně promluvil.
„T- Tayo? Co tu děláš?!" Teď jsem ztuhla já.
„Odkud mě znáš? Já na tebe nevidím!" Dupla jsem si. Konečně vyšel na světlo.
„Kagami?!" Vrhla jsem se mu do náruče, Kagami mě objal a zatočil se semnou.
„Co se stalo, že máš šaty? Myslel jsem, že proti šatům stávkuješ.
