Sedět ve škole je pro mě prokletí,
doma je to horší hlavně v době poslední.
Koukám se do země a modlím se, aby to všechno skončilo.
Koukám se do zdi a přeju si, aby to moje tělo přežilo.
V duchu utíkám, ani nevím kam.
V duchu pospíchám, nechci být spam.
Ve tvém životě nevím co dělám,
přemýšlím, nevím kam, ale spěchám.
Klesám dolů do hlubin zoufalství, stále níž.
Moje oči a ty směřují pořád výš.
Za sluncem, světlem prostě nahoru.
Já jen přemýšlím, kdy si lehnu do hrobu.
