Neumři mi [One Piece yaoi FF]

Neumři mi

Merry se líně houpala ze strany na stranu. Mírný vítr se opíral do plachet, tudíž se loď plavila ve svižném tempu. Noční obloha byla poseta miliony světýlek. Stříbrné slunce zářilo v celé své úplňkové kráse. Nic nerušilo ticho a klid noci. Celá loď spala, krom jedné osoby jenž byla zchumlaná do deky v hlídkovém koši.

Krátké zelené vlasy lehce tančily v nočním vánku. Zoro seděl na dně koše, hlavu skloněnou. Chtělo se mu spát. Doopravdy moc. Ale věděl, že usnout nesmí. Byl na hlídce, na jeho bdělosti záviselo bezpečí jeho posádky. Dlouze zívl a ještě více se zachumlal do deky. Náhle zezdola uslyšel hluk, vycházel z kuchyně. Nahnul se přes okraj a koukl dolů. V kuchyni se svítilo a uvnitř se pohyboval stín. Chvíli uvažoval zda to jít zkontrolovat, ale poté si uvědomil, že je to pravděpodobně Kuchař. Zase dosedl zpět na dno. Nějakou dobu se spánku bránil, ale jistota, že by se Sanji o nepřítele postaral, jej uklidnila natolik, že nakonec usnul.

Sanji se probudil stejně brzo, jako každé ráno. Musel udělat snídani pro všechny, na což bylo potřeba celkem dost času. Proto každý den stával ještě za tmy, aby to stihl, než se všichni probudí. Pro Luffyho musel přichystat jeho obvyklou porci masa. Pro Usoppa pečenou štiku a pro Choppera bábovku. Pro slečnu Nami osvěžující salát s mandarinkami a pro Robin sendvič. A nakonec pro Zora chystal onigiri. Prostě pro každého jeho oblíbené jídlo.

Vesele si u přípravy hvízdal, neboť měl už od rána dobrou náladu. Dodělal poslední jídlo, nachystal stůl a už se mohli scházet ostatní. Jako první se objevila Robin s Nami. Poté následoval zbytek. Jen šermíř ne a ne dorazit.

„Půjdu se po něm kouknout," oznámil všem Sanji a vyšel z kuchyně ven. Nejprve se podíval po palubě a poté i do podpalubí. Nikde nebyl. Nakonec se rozhodl zkontrolovat hlídkový koš. Vylezl nahoru a když tam vyšplhal, na tváři se mu objevil úsměv. Ta zelená palice si tu klidně chrápe ve službě, blesklo mu hlavou. Dřepl si před spícího a nějakou chvilku jej tiše pozoroval. Jeden pramen zelené kštice spadl šermíři do obličeje. Sanji nevnímajíc co dělá, natáhl ruku a pramen uhnul stranou, aby nevadil ve výhledu na klidnou, spící tvář.

„Co to sakra dělám?" uvědomil si najednou a potřásl hlavou. Napřímil se a lehce kopl Zora do boku, aby jej probral. „Hej, blbý marimo, vstávej. Je snídaně." Když to nezabralo, drcnul do něj o něco silněji. To už šermíře probralo.

„Co si myslíš, že děláš, ty blbej kuchaři," vrčel zelenovlasý, načež si dlouze zívl. Chtěl spát.

„Je snídaně a všichni na tebe čekají. No, i když mám pocit, že Luffy už začal hodovat..." uvažoval nahlas a rukou si projel blond vlasy. „Bože, co jsi to za hlídku, když jsi usnul," mumlal si chystal se slézt zpět dolů na palubu, ovšem šermířova slova jej donutila se zastavit: „Usnul jsem, až když jsi byl vzhůru. Věděl jsem, že ty bys nedovolil, aby se jim něco stalo."

„Nemel hlouposti, ty blbý marimo." S tím se otočil zády k Zorovi a slezl. Vydal se do kuchyně, kde už Luffy devastoval jeho porci jídla. Nakvašeně přetáhl kapitána pánvičkou, která byla po ruce na lince mezi umytým nádobím. „To je moje jídlo. Sněz třeba snídani toho blbce." Zahučel a dosedl ke stolu.

„Ale San-ji, Zofo měl pfese hlídku. Ufšitě bud-de mít hlad," odvětil kapitán s plnou pusou. Stěží mu bylo rozumět. „A taky bude určitě ospalý..."

V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel zelenovlasý šermíř. Dlouze si zívl a sedl si ke stolu na své místo. Vzal do ruky první rýžový koláč a pustil se do něj. Netrvalo to dlouho a měl celou snídani snězenou. Celou dobu u jídla zíval, byl tichý a svaly se mu lehce chvěly. Avšak dost silně na to, aby si toho ostatní všimli, nebo alespoň většina.