Ostrov Dračích jezdců

Arya

  Eragon ležel na měkké mechové posteli ve stromovém domečku a myslel, že se mu srdce rozletí na několik tisíc kousků. Stále si v duchu přehlával události, které se staly před pár hodinami:
...
,,Fírnene, tak ráda tě vidím,'' zavolala Safira. ,,I já tebe,'' odpověděl jí Fírnen a oba se láskyplně otřeli čumáky. ,,Co naše vejce?''
,,Je v téhle bedně,'' ukázala Safira na ni. Vzala ji do tlap a oba draci odletěli pryč.

...
Arya vypadala pořád stejně, jen jakoby o několik desítek let zestárla. Byla oblečena v královském rouchu a moc jí to slušelo. Po její pravici kráčel vysoký mladý elf s dlouhými stříbrnými vlasy. Eragon s Aryou se na sebe nenápadně usmáli a podle elfských zvyklostí se tradičně pozdravili.
Pak Arya promluvila:,,Ráda bych ti představila svého snoubence. Jmenuje se Räityan a na jaře se budeme brát.'' Eragon se snažil zachovat vážnou tvář a elfa také pozdravil.
...
,,Pohlídal bys nám vejce?'' požádala Eragona Safira. ,, Venku prší a Já letím s Fírnenm něco ulovit.'' Vzal vejce do náruče a odnesl ho do stromového domku, kde byl ubytovaný. Vzpoměl si, jak on přišel k Safiřinému vejci a připadalo mu to strašně dávno.
...
,,Královna vzkazuje, že zítra začneme s hledáním Jezdce. Máte se u ní stavit po východu slunce.''
...
Snažil se potlačit svoje pocity a vzpoměl si, co říkala Safira:,,Usměj se, maličký. Netrap se kvůli Aryii. Sám víš, že nic změnit nemůžeš, tak proč by ses měl trápit?''
Věděl, že nikdy nemůžou být s Aryou spolu a že dřív nebo později si stejně najde manžela- budoucího krále elfů. Věděl to, ale stále mu to rvalo srdce.