Take It Or Leave It

1. Kapitola

,, Pospěš si Maisie, cesta bude dlouhá a chceme tam být do setmění. '' zazněl tátův hlas z přízemí.

Hluboký nádech, hluboký výdech. Ty to zvládneš Maisie. Tady tě už přece nic nedrží. Čeká tě nový začátek. S posledním povzdechem jsem se podívala po svém již prázdném pokoji, vzala si poslední tašku, a vydala se po schodech dolů za tátou a svou čtyřletou sestrou Sophií.

Jen co jsme nastoupili do auta, jsem si nasadila sluchátka a zanedlouho usnula. Přibližně po čtyřech hodinách jsem se probudila a po zbytek cesty si povídala s tátou a hrála si se Soph. Po několika dalších únavných hodinách jsme dorazili do města Lakewood a za dalších pár minut jsme stáli před obrovským domem.

Už od pohledu bylo vidět, že tohle není chudá čtvrť. Zírala jsem na ten dům s otevřenou pusou snad dalších 5 minut. Vylezla jsem z našeho auta a opřela se o zadní dveře. Dům byl natřený zářivě bílou barvou. Obrovská skleněná terasa mi svou velikostí připadala stejně velká jako náš celý starý dům. Prošla jsem kolem dřevěného altánku přímo do zahrady. Bože, to je snad golfové hřiště, pomyslela jsem si. O kus dál jsem zahlédla i bazén. K čemu tak velký dům a obrovská zahrada pro 2 lidi? Až pak jsem si uvědomila, že tady budeme bydlet všichni společně, jako velká šťastná rodina.

,, Ty musíš být Maisie. '' zazněl hlas za mnou.

Když jsem se otočila, spatřila jsem ženu s hustými hnědými vlasy, které byly sepnuté do dokonale uhlazeného drdolu. Měla zářivě modré oči, které mi připomínaly jasnou letní oblohu. Dívala se na mě se širokým úsměvem, takže jsem mohla spatřit její dokonalé bílé zuby. Měla na sobě světle hnědé plátěné kalhoty s lehkým bílým tričkem.

,, Ano, ráda vás poznávám paní Hutchingsová. '' stydlivě jsem se usmála na ženu přede mnou a hned sklopila svůj pohled k zemi.

,, Ale zlatíčko, říkej mi Grace. A není třeba se přede mnou stydět. '' řekla žena stojící přede mnou. Hned nato mě objala. Zpočátku jsem jen strnule stála, ale potom jsem se pomalu uvolnila a objala ji zpátky.

,, Jsem tak ráda, že tě konečně poznávám. Tvůj táta mi toho o tobě tolik vyprávěl. Jsi opravdu krásná mladá dáma. '' s úsměvem mi řekla Grace.

,, O čem si to tady povídáte holky? '' ozval se tátův hlas za Grace, následně ji zezadu objal kolem pasu.

,, Zatím jsme se stihly jen seznámit Charlie '' usmála se Grace na tátu a dala mu pusu na tvář.

Následně k nám přiběhla Sophie spolu s obrovským černým psem za zády.

,, Ahoj, já jsem Sophie. '' řekla svým tenkým dětským hláskem.

,, Ráda tě poznávám Soph, já jsem Grace a tohle je Storm, náš psí miláček. '' odvětila Grace a následně pohladila to obrovské psisko.

Ten pes mě děsil. Neustále na mě zíral svýma velkýma černýma, děsivýma očima a potichu vrčel mým směrem.

,, Můžu si jít vybalit věci do svého pokoje? '' zeptala jsem se tiše Grace, ale Storma jsem z očí nespustila.

,, Samozřejmě zlato, tvůj pokoj je ve druhém patře, třetí dveře zprava. '' pohotově odpověděla Grace.

Hned jak to dořekla jsem se otočila a zamířila přes čerstvě posekaný trávník přímo do domu bočními dveřmi. Prošla jsem obrovskou kuchyní, která měla olivově zelenou zelenou barvu, do jídelny, kde uprostřed stál skleněný stůl s šesti židlemi. Poté jsem zamířila po dřevěných schodech nahoru do druhého patra. Když jsem procházela kolem ostatních dveří, všimla jsem si, že jedny jsou lehce pootevřené.

Neměla bych to dělat, pomyslela jsem si, avšak zvědavost mě přemohla. Zaťukala jsem na dveře a když nikdo neodpověděl, opatrně jsem vstoupila do pokoje. Byla to velká tmavá místnost s černými zdmi a obrovskou královskou postelí, která zabírala většinu prostoru. Na nočním stolku jsem si všimla fotky v rámečku. Byla na ní Grace, kterou objímal nějaký kluk. Asi její syn, pomyslela jsem si. Měl stejně zářivě modré oči jako ona. Byl opravdu krásný.

,, Grace, pospěš si, za 5 minut bude večeře. '' vylekal mě tátův hlas zezdola.

Opustila jsem tento pokoj a zamířila do svého pokoje, který byl hned vedle. Jelikož jsem neměla čas se porozhlédnout, jen jsem odložila své tašky na postel a pospíchala dolů.