perverse messages

|25.|

Jeho oční víčka se lehce třásla a on se nijak nechystal, aby je otevřel.

Mou rukou projel slabý příjemný dotek, tak moc jsem chtěl zjistit, co to je, jenže má oční víčka nespolupracovala.

Všechno bylo pro mě jako závaží několika kamenů, bolest v celém těle.

"Shh," ozval se lehce chraplavý hlas a já se zhluboka nadechl, bylo to tak težké pro mé plíce.

"Neboj se, už je to dobré," jeho hlas hrál na mou strunu rozkoše a já jsem spojil všechny zbylé síly a pootevřel oči.

O přes to, že jsem neviděl nejlépe jsem poznal ty kudrnaté vlasy a triko, které měl chlapec o kterém jsem Harrymu psal.

"Kde mám telefon?" Šeptl jsem tiše a snažil se posadit, pričemž mi pomohl.

"Ten není důležitý," rozpoznal jsem z hlasu, že se musí usmívat.

Hladil mou dlaň v té své, jeho ruce byli tak veliké, příjemné a jemné.

"Musím odepsat mému příteli," vyhrkl jsem ze sebe a znovu se zadíval na jeho obličej.

"Myslel jsem, že jsme jen kamarádi," usmál se, Harry.

Ten kluk, kterého jsem viděl byl on, celou dobu to byl on.

"C..co tu.. Jaktože.. Proč si tu?" Koktal jsem než jsem složil pořádnou otázku.

"Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku.. Psal si mi, ať nenarážím na tvou rodinu, chtěl jsem aspoň já dokázat, že mi na tobě záleží," jeho slova mě dostala do tranzu a já mlčky sledoval jeho oči.

Byli mechově zelené, tak krásné.

"Děkuju," natáhl jsem se pro jeho dlaň a tu uchopil do té své.

"Jsi tak roztomilý, víš to?" Cítil jsem, jak mé líce červenají, pomalu ale jistě.

"Strašně roztomilý, i s obvazem okolo hlavy, s dýchacím přístrojem na ústech, mastnými vlasy a kruhy pod očima," stiskl jsem jeho ruku a zhluboka se nadechl.

"Jsou opravdu ty vlasy tak strašné?" Pousmál jsem se a už jsem cítil jeho prsty, jak hladí mou pokožku a česají mé vlasy.

"Trochu," zasmál se a já se ihned zamiloval do toho krásného smíchu.
"Ale neboj, dnes se vykoupeme," věnoval mi jemný polibek na čelo a já opět ztichl.

"Spolu to všechno zvládneme,"