Měsíční tůňko, u tebe sedím.
Do tvého lůna přesmutně hledím.
Nade mnou hvězdy tiše se smějí,
mne, ale na tváři úsměvy tlejí.Marie mne sem dávno přivedla,
jiná cesta už k tůni nevedla.
Když jsem poprvé spatřil její plášť,
v tu chvíli odpadla celá moje zášť.Měsíční tůňko, u tebe sedím.
Dál nemůžu však přec do tebe hledím.
Tvé bílé kamení jako její tvář,
černé vlasy jak inkoustový kalamář.Modré oči, jak tvá voda čistá.
Opustila mě. Odešla na lepší místa.
Já ji miloval. A kdo ne?
Navždy v mém srdci zůstane.Měsíční tůňko, u tebe sedím.
Mé slzy padají. Na tebe hledím!
Kámen na své noze mám.
Noha letí, já padám!Měsíční tůňko, v tobě teď sedím.
Na Marii svou už opět hledím.
Snad někdo osud lepší míti bude.
Doufám, že na tebe se úplně zabudne!Anna Šmejdová 25. 4. 2016
ČTEŠ
Smrt na tebe čeká v Básni
PoetryToto nebude klasická poezie. Je to ze života závisláků. Nejen drogy, ale i pozornost a tak podobně. Užijte si všechny smrti. POZOR NENÍ PRO SLABÉ POVAHY ZA SLZY NERUČÍME PROSÍME NEŽALOVAT VAROVALI JSME VÁS