Už několik let v kuse pracuju,
čas na mé přátele si tím zkracuju.
Mí vrstevníci chodí raději do hospody,
mí vrstevníci sklízejí mladí plody.Když řeknu, že nemůžu, nikdo neposlouchá.
Připadám si, jako že mi nikdo nenaslouchá.
Už jsem jen kousek od nervového zhroucení,
v mé mysli je stále neúnavné kroucení.Pořád jen ty stejné pochmurné myšlenky,
že všechno zabalím a půjdu zpět do plenky.
Už na to nemám. Proč to oni nevidí?
To si myslí, že mi to snad někdo závidí?Sedím teď ve stanu, marně si hlavu lámu.
Všechny jen ničím! Všechny jen klamu!
Jsem ke všem zlá, ale k čemu to je?
Nával zlých myšlenek přes mozek pluje.Už vážně nemohu, to jsou tak slepí?
Nebo si jen přes oči pásku lepí?
A pokud ne, tak kdo mi pomůže?
Vedoucí tábora už opravdu nemůže.Anna Šmejdová (13. 7. 2021)
ČTEŠ
Smrt na tebe čeká v Básni
PoesíaToto nebude klasická poezie. Je to ze života závisláků. Nejen drogy, ale i pozornost a tak podobně. Užijte si všechny smrti. POZOR NENÍ PRO SLABÉ POVAHY ZA SLZY NERUČÍME PROSÍME NEŽALOVAT VAROVALI JSME VÁS