Osudné polemizování

PSÍ SALON A LASAGNE

Taťka se za chvíli vrátí z práce a já mám zatím hotový jen jeden ze tří úkolů. Jak má člověk během dvou hodin stihnout sbalit věci na tábor, vykoupat pět psů a uvařit večeři? Na tábor mám už sice sbaleno, ale to koupání psů mi zabere přinejmenším tak hodinu, takže večeře asi nebude. „Linn!" slyším jekot z druhé části domu. To snad ne, že by tatínek? „Lino, krucinál kde jsi?" Aha, takže brácha. Nikdo jiný mi totiž Lino neříká. „Už jdu" zakřičím zároveň s mrsknutím kartáče na psy do kouta. To je fakt k vzteku. Konečně se mi podařilo zkrotit Winslet a teď budu muset začít na novo. Pokud mi ovšem ta zákeřná bestie dřív neuteče. Vyběhnu po schodech, zatočím doleva a tam v otevřených dveřích spatřím bratra ležet na zemi. „Ježíši co se ti stalo?" Zděsím se a kleknu si k němu na zem. „Nějak se mi motá hlava, pomoz mi." No tak to teda potěš koště. „A co si dělal?" Vidím že je bledý jak stěna, takže žertík škrtám ze seznamu. Koukne na mě svýma blankytně modrýma očima, jako bych byla nějaký mimozemšťan. „Skákal jsem bungee z lustru a bouch jsem se do hlavy." Ušklíbne se a začne se zvedat, ale podlomí se mu kolena, tak si zase sedne. „Achjo, ty jsi talent. Tak počkej, já dojdu zavolat taťkovi co s tebou." Usměju se na něj, abych mu dokázala že to bude dobrý. „Tak dobře." Řekne, a opětuje mi úsměv. Seběhnu dolů ze schodů, cestou se jako obvykle přerazím. Vyhrabu z hromady oblečení mobil, a vytočím číslo taťkovi kanceláře. Zvedne to jeho sekretářka Janne. „ Ahoj Janne, tady Linn. Mohla bys mě prosím přepojit k taťkovi?" Vyklopím ze sebe rychle, jak mám ve zvyku. „ Jé, ahoj Linnie, tebe bych vážně nečekala. Musím tě zklamat, tvůj tatínek má teď poradu, bude tu nejdříve za dvě hodiny. Mám mu něco vyřídit?" Počkat, to znamená že mám o dvě hodiny víc času. Takže večeře přece jen bude. „ Ne, nemusíš. Chtěla jsem se jen zeptat co chce k večeři. Ahoj." Vyhrknu a ukončím hovor. Slyším rachot na schodech. „Hej, co se to tam děje?" „Winslet a Ralph se zase perou. Tak co ti řekl taťka?" Já z těch psů jednou porodím ježky, zase uklízet polštáře. „Taťka prý má poradu, myslíš že to zvládneš ještě dvě hodiny?" Brácha se začne tlemit jak retardovaný lachtan. „Ty huso, zase si mi na to skočila." Tak to ten magor zoral. „To si snad děláš srandu. Tohle už nikdy nedělej ty magore!" Ječím na něj až želvička Niky vylezla z krunýře, a ta normálně spí jak zabitá. „ K večeři budou lasagne, tobě namažu chleba sádlem." Vypálím na něj, protože vím že lasagne miluje a sádlo nenávidí. Nemá mě děsit. „Ne, to ne Linn. Já tě chtěl jen rozptýlit, protože tady celý den běháš." To mu tak uvěřím. „Jdi do pokoje, a do večeře o tobě nechci vědět." Teď sleduju, jak jde plouživým krokem nahoru po schodech. Uvědomuju si že jsem to zas pěkně vymňoukla. Teď budu muset dělat lasagne. Já si ale napamatuji kde je zapíkací miska, takže buď jí najdu, nebo pečeme v hrnci. Konečně se lasagne pečou a já se můžu dál věnovat psům. Vymyslela jsem menší plán. Všechny psy naženu na zahradu a postříkám je hadicí a pak použiju šampon ve spreji. Já jsem chytrá až to bolí. Nojo, ale má to háček. Kde je hadice? Běžně se válí u jezírka, protože s ní taťka dopouští vodu, ale teď tam není. Takže mě čeká výpravná mise za hadicí po naší obří zahradě. Jsem tak nadšená že to ani nejde vidět. Kdo někdy viděl naší zahradu, by mi doporučil si na to vzít helikoptéru, nebo když se to rozhodnu jít pěšky, si zabalit jak na cestu na oba zemský póly za sebou. Stačí mi dojít jen k živému plotu u bazénu, a najdu tam, co jiného než hadici, a válející se štěně zlatého retrívra Kometu. Popadnu hadici, a rozeběhnu se ke kohoutku, Kometa radostně letí za mnou. Písknu na svojí psí píšťalku, a rázem tu mám všechny psy. Pustím na ně vodu z hadice, a jelikož je horko, tak nikdo neprotestuje. Poté se vyzbrojím dvěma lahvičkama šamponu a jdu do akce. Konečně je všechno hotové a já házím sprinty do kuchyně protože jsem zapomněla že tam škvařím lasagne. Dneska mám výjimečně štěstí, protože byly jen trošku přičmoudlý, ale to se vsákne. Na chvilku si sednu k televizi a koukám na Hunger games. Najednou slyším cinkání klíčů a v zápětí taťkovu oblíbenou hlášku. „Máte neskonalý obdiv lady, ten dům stojí." Společně se tomu zasmějeme a uháníme ke stolu. Slituju se nad bráchou a dám mu taky, ale příště mu to neprojde. Společně se najíme a já pak umyju nádobí. Teď jsem naložená ve vaně a užívám si naposledy teplé vody.
Ráno mě vzbudí můj velmi oblíbený zvuk sbíječky ze sousedství. Podařilo se mi vstát přesně půl hodiny před tím, než pro mě a Lewise přijedou Carverovi aby nás svým Transitem odvezli na tábor. Najím se, vyčistím si zuby a převleču se. Za chvíli slyším zvonek a jdu otevřít. Ještě chvilku je rodinná objímačka a jede se. Sotva se zaklapnou dveře auta, tak s Larou zavyjeme. „Vzhůru do bezvědomí!!"