Toulka - Vůně pilin

Toulka třetím snem

Mé divoce tloucí srdce se začalo uklidňovat, mé křečovitě otevřené oči zavírat a já se opět začal propadat do říše snů. Ano, doslova jsem cítil, jak se propadám měkkou postelí. Jakoby mě ta postel chtěla vsáknout do sebe. Propadal jsem se dlouho a čím níže jsem byl, tím větší bylo horko, jakobych se propadal k jádru Země. Vtom jsem okolo sebe ztratil oporu a dopadl na chladný povrch. Oslepovalo mě náhlé denní světlo a foukal mrazivý zimní vítr. Otevřel jsem oči a hned je zas křečovitě přivřel. Třetí sen. Ležel jsem na sněhu uprostřed polární pustiny a cítil, jak se mi ve skleněných očích hromadí horké slzy. Cítil jsem, jak mi namrzá plyšová srst. I přes veliké úsilí jsem se přinutil posadit. Kde to k čertu jsem? Okolo mě zběsile poletoval sníh a já téměř neviděl na krok. Když jsem se však zvedl, sníh se zastavil a dopadl na zem. A já se rázem mohl rozhlédlnout okolo sebe... Stál jsem uprostřed kruhu, jenž tvořili postávající tvorové opičího vzhledu. Neměli nic teplého přes sebe, každý z nich však měl pásku přes pravé oko a v levém uchu náušnici. Všichni měli ve tváři zlomyslný výraz.