OHEŇ A VODA 2 /Pozastaveno/

6. kapitola 2/2

Nevěděl jsem, co mám na to říct. Tak jsem radši neříkal nic.

,,Takže ty můžeš jít pryč." řekl Nicolas. Cože?, ptal jsem se ho v duchu.

Nehnul jsem se ani o píď. Myslel jsem si, že si dělá srandu.

,,Tak bude to nebo tady chceš zůstat?" zeptal se mě Nicolas s povzdechnutím.

Tak jsem se tedy zvedl a došel až k němu. Nějací muži se mě ujali a já jsem s nimi šel pryč z místnosti. Vyvedli mě až k jedněm dveřím. Otevřel jsem je a vystoupil ven.

Ti muži zavřeli dveře. Rozhlédl jsem se kolem sebe a povzdechl jsem se. Byl jsem tu sám. Uprostřed nějaké pustiny. Super.

MATTHEW

Bylo mi jí docela líto. Potom, co ten Sam odešel, dali jsme je zase zpátky do cel. Pořád jenom brečela a brečela. Asi ho opravdu milovala.

Ten hajzl, pomyslel jsem si. Měl jsem chuť uškrtit. Nejsem zrovna svatý, ale nesnáším, když si někdo pohrává s city ostatních. Chudák holka, povzdechl jsem si a šel zpátky nahoru za bratry.

BRADEN

Měl jsem chuť ho zabít. Jak jí tohle mohl udělat? Mé malé sestřičce. Sesunul jsem se na zem a s povzdechnutím jsem se snažil usnout.

LEESE

Když jsem dorazila do cely, svezla jsem se na zem a s povzdechnutím jsem se snažila usnout, ale nešlo to. Pořád jsem na něj musela myslet. Na Sama.

,,Proč jsi mi to udělal?" šeptla jsem se do ticha. ,,Proč? Byl jsi moje první láska. Tak moc si přeji, aby tohle už všechno skončilo a nikdy se to nestalo."

Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou proudy slz, ale nedbala jsem toho. Jen jsem se schoulila do klubíčka a snažila se usnout.

SAM

Byla mi hrozná zima, a proto jsem se vedle stromu schoulil do klubíčka a zavřel oči, abych co nejrychleji usnul.

MATTHEW

Lehl jsem si do své obrovské postele, a přitom myslel na ostatní, kteří byli v cele. Musí jim být hrozná zima, přemýšlel jsem.

Pokrčil jsem rameny a raději se schoulil do teplých peřin a pomalu usínal. Ráno moudřejšího večera.