4.Part

26 2 1
                                    

O dva dny později
Asi se ptáte co se stalo když jsem vešla do Kubova pokoje.Těžko se mi o tom mluví ale dobře.

Vletěla jsem do Kubova pokoje kde jsem údajně měla vidět jak spolu něco mají.Než jsem otevřela dveře naposledy jsem se nadechla a vydechla.Vešla jsem a první co vidím tak to že Kuba je opřenej o zeď a asi 2cm od jeho rtů jsou rty té d*vky.On se jí nedotýká za to ona ho drží za rameno a druhou ruku má opřenou o zeď za jeho hlavou.Oba se na mě podívali.Z očí se mi pomalu začaly sypat slzy a jediný co jsem řekla bylo:,,Já ti tak věřila...hajzle!'' Seběhla jsem schody jak nejrychleji to šlo a s brekem se oblíkala do kabátu.Samozdřejmě že Kuba hned vyběhl za mnou.A jasně.Jak se znám tak jsem prostě v záchvatu jak jsem byla naštvaná a všechno zároveň, chytla Filipa-který tam stál a jen pozoroval co se bude dít-kolem krku a tak aby to Kuba viděl jsem ho políbila.Hned po tom co jsem se od Filipa odpojila jsem si obula tenisku a sahala pro tu druhou a v tu chvíli ke mě přišel Kuba chytl mě pevně za paži a vyjel: ,,Co to mělo znamenat?!?''
Jak si vůbec může dovolit po mě takhle vyjet.Vyvlíkla jsem se mu a vlepila mu facku.Podívala se na něj a řekla:
,,Doufám že sis to aspoň užil!'' a pak jsem jen na Korinu dodala:,,Můžeš pokračovat huso!''a celá ubrečená jsem vyběhla ven, do toho deště a utíkala co nejdál od nich.Kuba za mnou běžel a protože jsem měla ty zatracený podpatky dohnal mě.
V tom dešti mě chytl kolem krku a políbil mě.
,,Nic se nestalo,já to nechtěl''dodal a vzápětí jsem ho chytla za vlasy a odsunula stranou.
,,Nikdy,už se nepokoušej mi omlouvat nebo něco podobnýho!Věřila jsem ti!Myslela jsem že jsi jiný než ostatní!Ale ty si stejnej dement jako všichni!Zapomeň na mě!"zaječela jsem se slazama v očích a ještě dodala:
,,A jestli si myslíš že když mě políbíš tak to bude hned v pohodě, tak to ses spletl!''
Kuba jen koukal a pak jen řekl:
,,Já to tak nechtěl"
Bože! Kdybych netrvala tak moc na mojí důstojnosti.Tak bych po něm hned skočila.Odpustila bych mu.Všechno.Je mi to líto ale na venek jsem přece musela vypadat tvrdě.

Je to teprve dva dny po tom co se tohle stalo a já to moc nezvládám.Nemůžu být ani na mobilu protože pokaždé když se připojím tak mi to 10000x píše:
Láska🙈💑💋💞💕👊vám poslal(a) hlasovou zprávu.
Máte 28 zameškaných hovorů
od Láska🙈💑💋💞💕👊
Láska🙈💑💋💞💕👊okomentoval(a) vaši fotku
Máte 12 nepřečtených zpráv
od Láska🙈💑💋💞💕👊
Láska🙈💑💋💞💕👊se vám 14 pokoušel(a)dovolat.Chcete zavolat zpátky?
Zkusila jsem se vzpamatovat ale nešlo to.Chybí mi.A moc.Přijde by mi jako by kousek mě chyběl.

A tak teď sedím ve svém pokoji s oteklýma očima protože furt brečím a odřeným nosem od smrkání.Jdu se koukat na telku.Na prvním programu film:
Navždy spolu❤
A na druhém:
Jednou spolu,navždy spolu.
A u toho jsem se držela ale rozbrečela jsem se.Byl to náš nejoblíbenější film s Kubou.
,,Proč se to muselo stát mě!!''zařvala jsem s brekem přes celý dům kde jsem byla sama.Nebo si to aspoň myslela.Ale protože máme zadní dveře nevšimla jsem si že někdo přijel otočila jsem se a u dveří stála máma.
,,Mami?!''zavolala jsem nadšeně a rozběhla se k ní a vyskočila jí kolem krku.
,,Lásko?Co se stalo?''sevřela mě mamka pevně
,,Mami...Chyběla jsi mi!''
,,Ty mě taky broučku...ale kvůli mě určitě nepláčeš?''
,,Mami...''rozbrečela jsem se ješte víc a přitiskla jsem se k ní ještě víc.
Všechno jsem mamče řekla.Od začátku až do konce.Od toho co jsme jeli ke Kubovy až po to kdy jsem ho v dešti na ulici seřvala.Mamka mi jen přikyvovala a řekla že to spolu zvládnem.Bude to dobrý.V mamčiné kapse začal vybrovat telefon. ,,Vydrž miláčku''dala mi pusu do vlasů a šla zvednout telefon.
,,Ano?''začala mamka do telefonu
Nyní následovala něčí odpověď.Mamka odpověděla jen:,,Hmm...Mhmm...''a přiložila si telefon za záda tak aby dotyčný neslyšel že komunikuje i se mnou.
,,Zlato, někdo s tebou chce mluvit...''usmála se máma
,,Kdo?''šeptla jsem
,,Na''šeptla mamka a vrazila mi telefon k uchu.

M:Haló?
K:Ahoj Monie
M:Co chceš!?
K:Popovídat si...
Nyní následovala asi 15 vteřinové ticho a Kuba dodal.
K:Tak kde se můžeme potkat?
M:Nevim
Odpověděla jsem znechuceně ale tam vevnitř jsem neskutečně toužila potom se ho zase dotknout.Jeho rtů,těla,dlaní.Prostě a jednodušše mi chyběl.Chtěla jsem zase být v jeho náruči a cítit se v bezpečí.
K:Tak třeba tak za hoďku v parku?
M:Mmmm...
K:Půjdeš?
M:Ano ale ne v parku.Před mým domem.
K:Tak dobře.Ahoj.Těším se.
M:Nazdar

Zavěsila jsem a položila telefon na stolek.Za rohem vylezla mamka:
,,No?''řekla a svírala v rukách své palce
,,Co no?Proč si mi neřekla že je to Kuba?" řekla jsem a asi jsem zněla poměrně vytočeně
,,No co říkal?"
,,Chce se sejít...Za hodinu u mě před domem...Nevím co od toho očekává..."
,,Třeba se ti chce omluvit?"řekla máma naprosto v klidu
,,Děláš si srandu? I kdyby? To je neomluvitelný!!''
,,Jak myslíš...a běž se nachystat ať neplašíš"
,,Na co bych se chystala? Jdu v teplákách mikině a s vlasama si fakt nic slavnýho PRO NĚJ dělat nebudu!"vyběhla jsem nahoru do pokoje

Určitě komentář nebo vote potěší❤
Děkuju❤❤❤🙈🙈🙈
XOXO Anny❤

Only You❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat