Lidský Robot

První násladky

Lusy večer cítila jen jemnou bolest v hrudi. Necítí ruku. Celá spocená se probudí. Je udýchaná a řekne si:,, Ne Max nemůže mít pravdu. To ne ní možné. Nemůže mi reznout tělo." A opět usnula.
Ráno necítila ruku a když v stala podívala se na ni. Jak v stávala ruka jí začala upadat.
Rychle vyskočila a celá vyděšená začala křičet.,, Pane bože pane bože!! To není možné. Nesmíme Maxovi prozradit, že měl pravdu. Dneska nepudu do školy. Musím něco vymyslet. Když jsem zvládla v 7 letech vyrobit baterii, zvládnu teť sestavit super ruku." Na chodbě,ale potkala svého otce. ,, Ty dneska nemáš školu?" ,,Jo to jo. Ale je mi nějak divně. Radši zůstanou doma." řekla Lusy. A opatrně schovala chybějící ruku.
,,Tati můžu rozbít naší mikrovlnku ? "
,,Jasně broučků. Stejně je už 3 dny stará."
Šla zpátky do pokoje a začala pracovat na ruce .
DRUHÝ DEN
Lusy přišla do školy a všichni se jí ptali co včera dělala.
I přesto že ruka byla dokonalá a stejná, Aidrien na ni poznal něco zvláštního. Aidrien přišel k Lusy a říká jí. ,,Co se ti stalo?"
Šokována Lusy odpověděla:
,,Nic. Co by mi mělo jako být?"
,,No jsi nějaká jiná."
,,Nejsem. Jsem furt stejná."
Ale Aidrien si to nemyslel. Rozhodl se ji sledovat. Sledoval ji až domů. Počkal až zajde do vnitř. Pak se rozhodl jít za ní. Jenže, u dveří stál mohutný vrátný a ten se ptá Aidriena.
,,Co potřebuješ mladej?"
Aidrien nahlas poli a řek.
,,Jdu za Lusy omylem jsme si vyměnili učebnici."
Vrátný ho pustil a Aidrien běžel za Lusy. Mířila do sklepa. Aidrien se schoval za dvě krabice ve sklepě. Omylem zašustil pytlíkem co ležel na zemi. Lusy se lekla. Na jednou Aidrien vidí že si Lusy z ruky sundavá kůži. A stojí jak byl odivený spadl na krabice. Lusy ho spatřila. A ptá se.
,,Co tu děláš?"
,, To mi spíš vysvětli ty!!!"
,,Ne já jsem se ptala první!"
,,Jsi jiná a já chtěl vědět proč."
,,No a teť už to víš. Sestrojuju si ruku, protože mi pravá odpadla. Ale neříkej to Maxovi. Prosím."
,, Dobře neřeknu."