Byla krásná jarní noc a já se jako vždy toulal po ulicích. Bylo krásně teplo a nikde nikdo. Na ulici občas projelo auto a chodec žádný. Miluju noci ticha a klidu. Bohužel jich moc ve městě není. Pomalu ale opatrně jsem přešel přes silnici a vydal se k pizzérii. Rád tam chodím vybírat popelnice. Ty lidi si ani neváží toho co mají, jednou sem tam našel celou půlku pizzi. A to byl teda úlovek. Člověku by asi půlka pizzi co přes čtyři hodiny ležela v popelnici moc nevoněla. Ale pro toulavého psa jako sem já je to tak velké štěstí a tak velká radost že si to ani nedovedete představit. Proč sem vlastně toulaví pes? Jeduchá otázka narodil sem se a měl sem 12 sourozenců páníček se nás snažil prodat co nejrychleji a levně. Byl o nás zájem a tak si mé sourozence brzy někdo koupil. Mě však nikdo. Narodil jsem se 13. A to samé číslo sem měl na obojku. Pán se mě chtěl zbavit, ale nikdo mě nechtěl koupit. Kvůli té třinátce. Až jednou si mě koupil jeden vysoký pán. Při mé koupi se choval mírně a byl hodný. Přesto mi na něm však něco nesedělo. Vzal mě do náruče a zašklebil se na mě. Hned za dveřmi mého bývalého bydliště jeho hodnost přestala. Prudce mě hodil do kufru. Zavřel ho. Sedl za volant a rozjel se.
Okamžitě se mě zmocnila panika.
Kam mě to veze?!
Co se mnou udělá?!
Pomóc!
YOU ARE READING
V Těle Člověka
RandomKaždý večer se toulám po ulicích a ani dnes to není výjimka. Došel sem až k pizzérii a pohlédl s kručením v břiše na popelnici. Už sem ji chtěl omrknout ale vtom mé psí uši zachytily něčí hlas zpoza rohu. Pomalu sem se tam vydal. A to co sem viděl a...
