V Těle Člověka

Změna

Rozhlédl jsem se kolem dokola, všude po místnosti se váleli střepy občas nějaká kapka té divné tekutiny. A já pozorujíc svět lidskýma očima seděl jsem někde uprostřed dění té katastrofy, obklopen střepy ale neporaněn.
Zvedl jsem přední pravou (teď už vlastně ruku) k očím a pořádně si jí prohlédl. Takových možností a úhlů jak sem mohl natočit zápěstí či pokrčit prsty... byl jsem jak bez sebe, jakoby mi narostly křídla, né že by to bylo tak super..., ale spíš ... ta změna!
Jakoby něco přibývalo, a taky že ano byl jsem tak 4×větší než normálně možná i vícekrát.
I zrak se mi zlepšil a najednou jakoby tu bylo více barev.
Cítil sem chlad země pode mnou a přemýšlel co se proč? a jak? a co?
Tu mi zazněla ta slova v hlavě
,,Promiň, ale je to tvůj osud"
Blbá krysa!
Jak jako osud?
Co je to osud?
Život je takový jaký si ho uděláš!
Nebo ne?
Pokusil sem se posadit ale nešlo to.. jako bych měl klouby naopak nebo co to..
Vzpomněl sem si jak si sedají lidé, a napodobil svou vzpomínku.
Inu.. šlo to... ale blbě...
Když jsem se konečně posadil měl jsem lepší rozhled a všiml si že všechna tekutina zmizela a já seděl napůl v rozbitém válci.
To se to jako vpilo do mě?
Až se mi ta krysa dostane pod ruku tak jí asi trochu přidusím.. trochu více.