Farma na Oregano

1.

Vcházím do třídy plné malých parchatnů.
,,Sednout!"zařvu. Otočím se, ale nikdo mne už zase nebere vážně. Přeci to jsou jen třináctiletí fagani. Na zátylku ucítím závan vzduchu vyvolaný papírovou kuličkou z foukačky.
,,A dost vy malí, kreténi!"rozkřičím se. ,,Mike k tabuli!!"mladý, typický, rozmazlený fracek přichází k tabuli a podívá se na mě otráveným pohledem. Bojuji s chutí mu nevrazit pořádnou facku.
,,Sím pančelko."
,,Popiš celou kostru kompletně."
,,Neumim ještě."
,,Za pět! Sednout!"třesu se vzteky. ,,Víte vy malí fakani, co jsem všechno protrpěla, jen kvůli tomu abych se tu s váma srala při hodinách a zachránila si holou prdel?! A vy to máte naservírovaný až pod nos! Tahle zkurvená třída je jenom třešnička na dortu!!!"Nikdy jsem takhle nerozčílila, ale tahle třída mě dovádí k šílenství. Jsem do st zbrklá a nebaví mě to s nima. „Fajn když nebudete spolupracovat, tak si do konce hodiny opište z učebnice stranu 56 - 67, na konci hodiny budu kontrolovat..." Sednu si na židli a začnu opravovat písemky. Uvidím drobnou holčičku jak se hlásí, zapomněla jsem její jméno, ale to je u mě běžný. „Prosím." Řeknu o trochu klidnějším ale pohrdavým hlasem.
„Já nevim stránky." Řekne mi drobná hnědovláska. „To je docela problém co?" Pronesu jen tak do větru a ve třídě usluším tichý smích... Zbytek hodiny je pak ignoruju a čekám na zvonění...
Konečně zazvonilo a já šla na oběd.Přemýšlela jsem nad dnešní hodinou-většinou nejsem ta protivná učitelka,dneska mám špatnej den.
K obědu byla nějáká kukuřičná kaše, neměla jsem chuť a tak jsem oběd odnesla a šla domů...

Odložím si boty a sednu si k televizi, vůbec nemam náladu na opravování nějakých testů. Nedávali nic zajímavého,tak jsem si na internetu pustila Sběratelé kostí. Docela mi to připomíná mojí minulou "práci", ale na to nechci myslet,pro jistotu. Šla jsem s počítačem na balkón sedla jsem si ke stolečku a zapálila si. Pomalu jsem vydechovala kouř. Hmmm zítra ,mám narozeniny, čtyřicet, už jsem stařenka. Vykouřila jsem svou cigaretu a zapálím si hned druhou, stařenka no jo,čas hrozně letí.

„Všechno nejlepší!" Zakřičela moje nejlepší kamarádka když mi rozvázala šátek který jsem měla na očích. Je trochu šílená. „Bungee jumping? Nejsem na to už moc stará? Vždycky jsem to chtěla vyskoušet to jo ale..." „Nemůžeš alespoň trochu předstírat radost?!" Podívala se na mě vyčítavě. „Já jsem ráda a moc, jdu na to, ale jestli umřu, je to tvoje vina". Zatvářim se kysele, ale skočim. Spíš sletim.
Po mojí nový skvělý zkušenosti jedu domů a zapálim si. Kouřim teďka docela často, ale to je moje věc. Doma na mě čeká nepříjemný email ze školy . Učitelka, která měla jet na školu v přírodě s osmou třídou onemocněla a že jako dozorce mám jet já. Otevřu si pivo a dám si nohy na stůl, žiju sama ta tak se toho u mě moc neděje, možná proto jsem učitelka, miluju totiž děti. Vezmu si na klín svýho psa a začnu ho hladit. Na druhou stranu jsem ráda, že je sobota a já mam na chvíli klid. Ale skutečně jen na chvilku, řeknu si a usínám.