Farma na Oregano

3

Už se připozdívá, takže se vracíme zpátky do tábora. Ta holka jde dost nejistě a já jsem malátná. Chci navázat konverzaci a tak se jako idiot zeptám: "Jak se jmenuješ? "Ona se na mě podívá dost zvláštním pohledem a něco zabrumlá. Pořád nevím jak se jmenuje. " Hej, přestaň jů?. Stejně nemáš proč." Ona se najednou zastaví a chytne se za břicho. Kašle, hodně dlouho a hnusně. "Kolik ti je?"Patnáct, odpoví. Jak jí sakra může bejt patnáct?! Vždyť je ve třídě... A už mi to došlo, dali ji do školy později, nějak si už nevybavuju proč.
Už zase stojíme a ona kašle. "Kašleš takhle často?" Neodpoví, ale začne vykašlávat krev. Musím s ní něco udělat, dovedu ji na ošetřovnu, ale co pak? Že jsem jí dala cigaretu a tím jí to ještě ztížila mi moc nenahrává k přidání na platu.
Už vážně něco musím udělat. Spadla na zem a já ji dobíhám a ptám se jí: "Dobrý?" Neodpovídá, jen kašle dál. Začíná se dusit. Položím ji na břicho a čekám. Teď už je to lepší.
Po chvíli to vypadá, že už se to uklidnilo. Podívám se jí na tričko a zeptám se jí: "Můžu?" Neodpovídá, jen přikývne. Pomalu jí začínám sundavat tričko a chytnu ji za ruku. Chvíli se takhle držíme a ona se usmívá. Připadá mi docela hezká. Ona mi ruku stiskne a já jí konečně sundám tričko.
Na hrudníku má modřiny. Jsem ráda, že jí nevadí, že ji vidím jen ve spodním prádle. Dotknu se jednoho žebra a ona zatne zuby.
Už he mi to jasné, doma jí někdo musí mlátit.
Chvíli tam ještě sedíme, ona už oblečena, byla jí zima. Dohodly jsme se, že o tom pomlčíme a že dokonce pobytu jí dám už "jen" dvě cigarety. Vracím se s ní do tábora a ukládám ji k ní do chatky. Začínám mít svoje povolání docela ráda.
Jdu se najíst. Po večeři ji ještě zahlédnu a tak se na ni pousměju. Rozhodla jsem se, že jí vezmu nějakou dezinfekci, mast a náplasti a budu doufat, že si toho nikdo nevšimne.
Zaslechla jsem kroky, ale to mne neodradí. Potichu otvírám dveře a vplížím se do místnosti. Klap, klap. Moje boty klapou o podlahu.
Procházím druhými dveřmi a plížím se kolem spících kolegyní.
Jedna dost chrápe a já se musím pousmát, připomíná mi to zvuk motorové pily. Otvírám dvířka lékárničky a beru všechno potřebné.
Když projdu kolem spících kuchařek, uslyším divné zvuky v jednom z pokojů. Je chlapecký. Opatrně nakouknu dovnitř a vidím, že na jedné z postelí leží víc než jeden člověk. Kouknu se na rozpis na s úlevou zjišťuju, že tohle není moje třída, tihle jsou starší. A tak to jen přejdu, sama pro sebe se pousměju a jen doufám, že oni dva lidé nebyli dva chlapci. Nu což, tak se mají rádi.
Konečně vycházím ven na chladný, večerní vzduch. Je tu krásně a já s plnýma rukama čelem ťukám na okénko. Ona vykoukne a já jí jen podávám náklad a bezeslova odcházím.
Jsem ráda, že mám svůj vlastní pokoj. Spokojeně si vlezu do sprchy a pouštím na sebe vodu. Krásně hřeje a já cítím jak mi šampón smývá odér kuřačky z vlasů. Namydlím si i zbytek těla a ještě pár minut trávím ve sprše.
Když se mi konečně podařilo vysušit moje dlouhé, ohnivě oranžové vlasy, ulehla jsem celá vyčerpaná do postele.
Spím a zdá se mi dost zvláštní sen. Je z mojí minulosti.
Stojím v pokoji s páčidlem v ruce a rozhlížím se. Všechno je tak temné. Tuhle stěnu poznávám. Je celá dřevěná a já se páčidlem snažím uvolnit pár hřebíků. Než to však stihnu udělat, někdo nečekaně vchází do pokoje. Když zahlédne páčidlo v mojí ruce vytrhne mi ho a začne do mě kopat. Cítím jen bolest a už jen tuším že na mně vykonal svou potřebu.
Zděšeně jsem se probudila celá zpocená a zjistila jsem, že tenhle sen je jiný než ostatní. Je živý a já si ho pamatuju úplně do detailu.