Šla jsem po chodbě za Lady Stark. Když jsme došli k jejím komnatám, stráž nám otevřela dveře. Když se dveře zavřely, otočila se ke mně. „Elis, dozvěděla jsem se o tom, co se stalo dnes v poledne ve stájích. Je ti doufám jasné že s Robbem nic mít nemůžeš.”
„Já s ním nic nemám...” chtěla jsem zachránit situaci, ale než jsem to dořekla, přerušila mě.
„Nelži mi Elis! Mám očitého svědka. Nechci aby jsi zničila mému synovi budoucnost. Zakazuji ti se s ním stýkat! Měla by jsi odjet.”
Téměř křičela. Cítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy. Nezmohla jsem se na víc než jen „Ano má paní”. Otočila jsem se a vyběhla ven. Zastavila jsem až na nádvoří. Sedla jsem si na sněhem zasypané schody. Už jsem se ani nesnažila je udržet. „Proč? Proč se to muselo stát?!” říkala jsem si šeptem. Ucítila jsem něčí ruku na pravém rameni. Utřela jsem si hřbetem ruky slzy a otočila jsem se na dotyčného. Byl to Jon, bastard lorda Eddarda. „Co se stalo Elis? Viděl jsem tě běžet z komnat Catelyn.” řekl a sedl si vedle mě. (S Jonem jsme docela dobří přátelé).
„V poledne jsem byla s Robbem ve stájích a políbil mě. Řekl mi o svých citech které ke mně chová. Někdo nás viděl a řekl to lady Stark. Ta si teď myslí že mezi mnou a Robbem něco je a zakázala mi se s ním stýkat. Prý nechce abych mu zničila budoucnost. Řekla že bych měla radši odjet.” řekla jsem a znovu se dala do pláče. Jon mě objal kolem ramen.
„El, budu odjíždět na Zeď, už je to domluvené se strýčkem Benjenem. Tohle je poslední den, který tu jsem. Zítra odjíždíme.” řekl a smutně se usmál. „Cože? To mě tu necháš s Catelyn samotnou?”
řekla jsem a cítila jsem, jak mě pálí slzy v očích. „Víš Elis, napadlo mě, je to sice proti všem zásadám noční hlídky, ale co kdyby jsi jela se mnou?”
Dneska bohužel krátká. Příští bude delší ;)
