"Dokonalý" plán

Chapter 2

Vorona seděla na posteli ve spodním prádle a v Shizuově košili si četla knihu, kterou ji věnoval Shizuo.

Uběhly tři dny co ji dostala a teď už se blížila ke konci. Příběh opravdu poutavý a napínavý.

Jednou se pokoušela Shizuovi vysvětlit o čem to je, ale on ji po chvíli s omluvou zarazil, že mu to připadne složité. Vorona jen přikývla. Byla zvyklá na tento styl četby stejně jako na reakce lidí, pokud šlo o toto téma.

Shizuo, který nespal, ale oči nechal zavřené, se přetočil a položil si hlavu Voroně do klína. Přitom omotal ruce kolem jejího pasu.

Vorona začala zcela automaticky projíždět prsty v jemných vlasech svého společníka.

Zažívali jedno z těch příjemných rán, kdy věděli, že nemusejí nikam spěchat.

Den volna, který mají jen pro sebe. Nějak extra si ho ale neplánovali. Prostě budou spolu a večer si zajdou někam na večeři. Procházka pod hvězdami bude hezká, ne?

Příjemný den, na nebi žádný mrak pouze hřejivé slunce a příliš brzo zvonící telefon.

Shizuo se nespokojeně zamračil. Pracně a nutno dodat, že i velice neochotně, se vytáhl do sedu, než se natáhl pro telefon.

„Ano?" nezněl nadšeně. „... Tom-san.." teď už nebyl naštvaný.

Vorona, která zrovna dočetla kapitolu, odložila knihu na noční stolek a podíval se na svého partnera.

„Oh jistě. Rozumím." řekl Shizuo. Poté odložil telefon. „Volal Tom-san... Šéf zjistil, že je nutné vyřídit jednoho dlužníka a vzhledem k tomu, že byl Tom nejblíže..."

Shizuo nedopověděl. Nebylo třeba, Vorona pochopila.

*-*

Tom na ně čekal jako vždy na smluveném místě. Vysvětlil jim, že šéf si na toho chlápka vzpomněl, díky tomu, že složku o něm našel ráno zapadnutou pod stolem. Vlastně netušil jak dlouho tam ležela, ale dluh je vážně vysoký. Opravdu se to muselo vyřídit hned.

Kráčeli jako dva bodyguárdi, kteří hlídají svého zaměstnavatele. Což vlastně je i pravda. Tom se díky těm dvou cítil velice často jako někdo důležitý.Důležitější, než hlava mafie.

Vorona a Shizuo byli již celkem známí a obávaný pár. Každý se před nimi měl na pozoru, jelikož se s nimi nechtěl pustit do křížku. Rozhodně ne dobrovolně.

Dlužníkův byt, na kterém měl zapsané trvalé bydliště, se nacházelo v zapadlé uličce, která nepatřila k nejbohatším částem Ikebukura.

Tom byl, díky této práci, zvyklí na ledacos, ale zrovna teď se až štítil dotknout zvonku. Vzhledem k jeho stavu bylo překvapující, že ještě fungoval.

Ozvaly se kroky, jak někdo mířil po schodech dolů k hlavnímu vchodu.

Tomovi se přitom zvuku celkem ulevilo. Nechtěl se tady zdržovat, ani se sem vracet.

Vorona natáhla ruku a jemně zatahala Shizuu za rukáv. Chvíli trvalo, než to zaznamenal. Vorona poukázala na stále se zvětšující skupinku na konci uličky, ze které jiný východ už nevedl.

Skupinku tvořili převážně muži s průměrným věkem třiceti let. Byli ozbrojeni pálkami, řetězy, kovovými tyčemi a jinými podobnými libůstkami, které zvěstovali pěknou bolest při dobře mířené ráně. Jediné co jim chybělo byli palné zbraně. Ne že by je to nenapadlo, přeci jen, hodlali bojovat s Ikebukurským monstrem, ale oni prostě nesměli.